Lýkovce: Půvabné i nebezpečné

Rubrika: Odpočinek na zahradě, Zahrada

Pokud na konci zimy netrpělivě vyhlížíte, až se na zahradě objeví první květy, jsou pro vás keříky lýkovce ty pravé. Mají však i svou stinnou stránku v tom, že jsou kompletně jedovaté.

U nás rostou ve volné přírodě pouze dva druhy těchto opadavých i stálezelených keřů či polokeřů. Jejich latinské rodové jméno Daphne poukazuje na vzhled listů, v překladu znamená lesklé, svítící. Kdysi se lýkovci říkalo vlčí lýko, další názvy jako hadí třešeň, vlčí či divoký pepř vycházejí z podobnosti plodů. K nim by neměly mít přístup malé děti, neboť pouhých 10 plodů lýkovce obecného představuje smrtelnou dávku pro dospělého a těžkou otravu vyvolá požití už 5 kusů. Hořká chuť naštěstí riziko pozření snižuje, a to i u zvířat. Při kontaktu pokožky s plody nebo kůrou hrozí zánětlivá reakce, proto veškeré pěstitelské práce spojené s lýkovcem provádějte v zahradnických rukavicích a oděvu s dlouhým rukávem.

Plody lýkovce obecného se postupně zbarvují do červena. Foto: Shutterstock

Foto: Shutterstock

Lýkovce patří v České republice k chráněným druhům, tudíž pořízení v přírodě není možné. Navíc jsou citlivé na poškození kořenů, čemuž lze při vyjímání z půdy jen těžko zamezit. V zahradnictvích však najdete nejrůznější bohatě kvetoucí kultivary a křížence včetně zakrslých. Využití najdou jako okrasné keře či skalničky. Pomalý růst je předurčuje i k pěstování v nádobách včetně bonsají.

Lýkovec obecný

Tento lýkovec, zvaný také jedovatý, latinsky Daphne mezereum, je rozšířen na většině našeho území. Jedná se o opadavý keřík dorůstající okolo 50 až 70 cm, staré exempláře mohou mít výšku i dvojnásobnou. Světle zelené podlouhlé až kopinaté listy vytvářejí shluky na koncích větviček, které se ještě před jejich vyrašením obalí květy. Ty mají růžové zbarvení, omamně voní, a to doslova, neboť vdechování vůně může způsobit bolest hlavy. Dozrálé peckovice jsou karmínově červené. Odrůda ‘Alba’ zkrášlí zahradu květy sněhově až smetanově bílými a plody v barvě slunce. Efektní po odkvětu zůstává světle růžově kvetoucí ‘Variegata’ s bíle žíhanými listy.

Lýkovec obecný neboli jedovatý patří k našim původním druhům. Foto: Shutterstock

První květy se na lýkovci obecném objevují ještě před rozvinutím listů. Foto: Shutterstock

Lýkovec obecný je ideální dřevinou pro pěstování v horských podmínkách, protože se vyznačuje vysokou odolností vůči mrazu, pružné větve se pod tíhou sněhu nelámou. Aby bohatě kvetl, potřebuje pohyblivý stín či mírný polostín. Upřednostňuje vlhkou, ale dobře propustnou neutrální až zásaditou půdubohatou na humus.

Lýkovec vonný má nízký vzrůst a bohatě kvete. Foto: Shutterstock

Lýkovec vonný

Druhý u nás rostoucí lýkovec, s latinským názvem Daphne cneorum, je kriticky ohroženým druhem. Roste ve světlých suchých listnatých lesích. Nízký hustě větvený stálezelený keřík se bude vyjímat na skalkách. O celoroční efekt se postarají kultivary s panašovanými listy, jejichž bílé, růžové či nafialovělé silně vonící květy se objevují už v lednu, kdy zahradu kryje sněhová pokrývka.

Potřebuje slunce anebo částečný stín a sušší propustnou a na živiny bohatou zeminu. Mrazuvzdorný je do –34 °C.

Na osluněné a sušší skalky se výborně hodí nízké druhy. Foto: Shutterstock

Cizokrajné druhy

Zajímavou skalničkou je nizoučký poléhavý lýkovec slovenský (Daphne arbuscula). Neopadavé listy tvoří růžice, květy růžové nebo vzácněji bíléuspořádané v trsech se objevují až v dubnu a květnu.

Na skalce to bude slušet suchomilnému opadavémulýkovci alpskému (Daphne alpina), který je díky pokrouceným větvím ozdobný i bez olistění. Kvete bíle od dubna do června.

Bíle kvetoucí odrůdy působí něžně a křehce. Foto: Shutterstock

Z vyšších druhů najde v zahradě uplatnění stálezelený lýkovec vavřínový (Daphne laureola). Tvořen je jedním málo větveným výhonem dorůstajícím zhruba do 120 cm. Od března do května vykvétají v úžlabí listů podobných vavřínovým hrozny žlutozelených na okrajích nafialovělých květů. Vystřídají je až do pozdního podzimu dozrávající modročerné plody.

Kvetoucí lýkovec. Foto: Shutterstock

Dalším do zahrad vhodným druhem je lýkovec Burkwoodův (Daphne × burkwoodii), nejčastěji se pěstuje kultivar ‘Astrid’. Listy jsou přisedlé, kopinaté, podlouhlé nebo čárkovité šedozelené barvy s bílo-krémovým olemováním. Kvete růžovými nebo bílými vonnými trubkovými aromatickými květy, které vyraší dříve než listy. Vyžaduje plné slunce, kamenitou nebo hlinitou spíše zásaditou a dobře propustnou půdu. Zimní mrazy obvyklé v naší republice snáší bez problémů.

Lýkovec libovonný, latinsky Daphne odora ‘Aureomarginata’ je stálezelený keř dosahující 0,5 až 1,5 m. Listy jsou zelené barvy, existují i variety se světlými okraji. Masité vonné květy uspořádané do hustých svazečků mají růžové a bílé zbarvení, nakvétají od února do června. Tento druh je poměrně nenáročný na pěstování, preferuje přímé slunce a polostín, dobře odvodněnou půdu bohatou na živiny. Mrazuvzdornost se pohybuje mezi –15 °C až –18 °C. Vhodný je na skalky i jako solitéra včetně pěstování v nádobách.

Foto: Shutterstock

Lýkovce nepřesazovat a neřezat!

Lýkovce nesnášejí přesazování, sazenice proto vysazujte tak, aby měly dostatek prostoru pro budoucí růst.
K řezu přistupte pouze kvůli odstranění poškozené nebo odumřelé větve, případně drobnější úpravě tvaru.
Neprovádějte zmlazovací řez, dřeviny po něm již neobnoví růst. Pouze při pěstování jako bonsaj se tento nedostatek mění ve výhodu.
Lýkovec obecný po jakémkoliv řezu nenasadí na květ.

Mějte je na očích

Květy lýkovců patří k prvním, které se na zahradě objeví, bylo by škoda si jich užívat v chladných dnech jen při sporadickém pobytu venku. Vysaďte proto lýkovce na místa dobře viditelná z oken.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock