Čalounění svépomocí
Zkuste se pustit do obnovy poškozeného čalounění, v menším rozsahu se to dá zvládnout i svépomocí. Jednoduché potažení sedáku židle nebo štokrlete je ostatně dobrým startem pro osvojení základních čalounických dovedností.
K výměně čalounění na nábytku se obvykle odhodláte ve chvíli, kdy je potřeba rozvrzanou židli či osezené křeslo opravit celkově. V takovém případě platí, že čalounění se dělá až nakonec. Nejdříve tedy udělejte práce typu odstranění starého laku a přelakování nebo lepení a další truhlářské opravy.
Kromě nábytku, který budete opravovat či upravovat, potřebujete především kus látky. V ideálním případě použijte pevnou potahovou látku, ale není to nezbytná podmínka. Můžete najít v zásobárně vašich látek či v secondhandu jakýkoli vhodný materiál, který vydrží předpokládanou zátěž. Lze tedy pracovat třeba i se starou džínovou sukní nebo zbytkem manšestrového kabátu. Opravujete-li však jeden z více kusů čalouněných židlí, bude samozřejmě třeba potahový materiál sladit s okolním nábytkem.
S elektrickou sponkovačkou je upevňování potahové látky snadné. Foto Bosch
Speciální nářadí
Pro občasné čalounění není třeba nakupovat speciální nářadí. Pokud by se vám však potahování nábytku látkami zalíbilo, seženete vše potřebné u specializovaných dodavatelů nejlépe prostřednictvím internetových obchodů. Nebo se porozhlédněte po inzerátech, tam můžete občas narazit na velmi zajímavé zboží z výprodejů zrušených čalounických dílen. Do začátku však vystačíte s nůžkami, ostrým nožem a kladívkem. Ještě lépe poslouží lámací nůž či speciální zahnutý řemeslnický nůž a práci při upevňování potahů velmi usnadní sponkovačka.
Pokud jde o materiál, budete k počalounění sedáku kromě potahové látky potřebovat ještě výplň v podobě molitanu, vatelínu či plsti. Nejsnáze se vám bude pracovat s molitanem. I v menším množství ho koupíte například v obchodech s potřebami pro řemeslníky nebo v některých hobbymarketech a prodejnách bytového textilu. Čalouníci často dosáhnou lepšího výsledku, když doplní plát molitanu ještě horní vrstvou vatelínu.
Nářadí se dá koupit ve speciálních obchodech, poohlédněte se však i v inzerátech. Foto Shutterstock
Rezerva a vypínání
Potahujete-li sedák či jakoukoli souvislou rovnou plochu, obkreslete si nejprve tvar potahované plochy a udělejte si šablonu (nejlépe z kusu kartonu). Pomocí šablony zakreslete požadovaný tvar na molitan i potahovou látku.
Molitan musí kopírovat tvar a velikost sedáku či potahované plochy a chceme-li očalounit i okraj, je třeba počítat s rezervou, která se přes okraj přetáhne. Stejně tak musíte vytvořit rezervu i u potahové látky, aby ji bylo možné přetáhnout přes okraj a pod sedák, kde se pak ze spodní strany přichytí sponkami nebo čalounickými hřebíčky. Molitan můžeme na čalouněnou plochu nalepit. Látku položíme na sedák, na několika místech zajistíme proti posunutí špendlíky. Pomocí čalounických hřebíčků nebo sponkovačky látku připevníme – nejprve střídavě na protilehlých stranách. Přitom látku napínáme, ale pozor, abychom ji přílišným napínáním nezdeformovali. Na hotovém potahu by pak mohlo přílišné napnutí nepříjemně deformovat případné vzory na látce. Nakonec upevníme látku v rozích tak, že ji složíme přes sebe, napneme směrem ke středu a pevně uchytíme. Za hřebíčky (sponami) necháme látku přečnívat 1 až 2 cm, zbytek odstřihneme.
Obnova čalounění křesla je už náročnější, je třeba hlídat zejména správné vypnutí potahových látek. Foto Shutterstock
Šikovné sponkovačky
Pro upevňování potahových látek je velmi dobrou pomocnicí ruční či elektrická (příp. pneumatická) sponkovačka. Je to nářadí určené pro spojování materiálů sponkou z drátu ve tvaru písmene „u“. Sponka může mít různou délku a různý průřez drátu. Existují sponkovačky ruční, elektrické, vzduchové a plynové.
Nejčastěji se používají ke spojování dvou různých typů materiálu, tedy například pro přišívání textilních potahů na dřevěné konstrukce nábytku, ale i pro spojování latí při výrobě rámů, sešívání kartonových krabic nebo k rychlému spojování provizorních konstrukcí přístřešků a upevňování krycích plachet. Existují i výkonnější sponkovačky, určené pro upevňování sádrokartonových desek, přistřelování dřevěných obkladů z desek či palubek i při kladení podlah. Ty však při práci s potahovými látkami nevyužijete, jsou na to zbytečně silné a robustní.
Ruční i elektrické
Nejjednodušším typem sponkovačky je klasická kancelářská sešívačka, na podobném principu pak fungují i výkonnější ruční přístroje. Elektrické sponkovačky jsou pro domácí dílnu nejvhodnější. Tlak, který jsou schopny vyvinout, postačí pro spojování tenkých materiálů a měkkého dřeva. Existují také ve verzi na akumulátorový pohon.
Řemeslnické sponkovačky bývají nejčastěji vzduchové a k jejich provozu je proto nutný kompresor. Podobným způsobem fungují přístroje na plyn. U nich zajistí tlak k nastřelení sponky plynová bombička, která se upevňuje na konstrukci sponkovačky. U plynových odpadá nutnost kompresoru, ale jejich provoz je nákladnější, takže se vyplatí spíše pro občasné použití v domácí dílně nebo v ne příliš náročném profesionálním provozu.
Ceny ručních sponkovaček se pohybují v řádu stokorun, elektrické pořídíte kolem tisíce korun, ceny plynových či pneumatických sponkovaček a nastřelovaček se mohou výrazně lišit podle značky, výkonu a způsobu použití. Hobby přístroje stojí od dvou tisíc korun, ceny profesionálního nářadí pak začínají na deseti tisících korun.
Foto: Shutterstock a se souhlasem firmy Bosh
Čalounění svépomocí
