Chcete se rozloučit s brýlemi na čtení?

Rubrika: rss-feed, Zdraví, Zdravotní potíže

Vetchozrakost se začíná projevovat po 40. roce života. Foto: Shutterstock

Přestože brýle na čtení mohou být zajímavým a slušivým módním doplňkem, pro řadu dospělých jsou nepraktickou pomůckou, která jim znepříjemňuje mnoho každodenních aktivit.

Proč máme problémy s očima při čtení? Pro bezproblémové sledování textu, displeje na mobilu nebo třeba kontrolu jízdního řádu je potřeba, aby oko pružně reagovalo a správně zaostřovalo na běžnou vzdálenost potřebnou ke čtení. Tato schopnost oka se ale s přibývajícím věkem zhoršuje a čtení se může stávat problematickou záležitostí. Typickým projevem je oddalování textu od očí. Další známkou je záměna některých písmen či číslic. Pokud se tyto problémy týkají i vás, pravděpodobně se potýkáte s presbyopií, laicky označovanou jako vetchozrakost.

Vetchozrakost je fyziologický stav, při kterém se snižuje schopnost člověka zaostřit na blízké předměty. Stav, kdy oko začne mít tyto problémy, se objevuje přibližně ve 45 letech. Presbyopie je tedy přirozeným jevem, který je možné korigovat pomocí brýlí na čtení, kontaktními čočkami nebo oční operací.

Oční lékař může doporučit i jiné vhodné řešení presbyopie. Foto: Shutterstock

Jak řešit presbyopii

Nejmodernějším postupem při řešení presbyopie je aplikace intraokulární (nitrooční) čočky. Tato metoda však není vhodná pro každého. Velmi záleží na kondici sítnice a stavu pacienta. V případě implantace se navíc jedná o invazivní metodu, což nezaručuje vždy stoprocentní úspěšnost. Nejmodernější nemusí vždy znamenat nejlepší a nejbezpečnější. Korekce intraokulární čočkou je vhodnější při řešení kombinace vetchozrakosti a dalekozrakosti.

Praktické a dostupné řešení

Stále oblíbenější metodou korekce vetchozrakosti jsou multifokální kontaktní čočky. Vetchozrakost obvykle nastupuje po 40. roce života, a tak jsou kontaktní čočky praktickým řešením. I zde však existují výjimky. U korekce kontaktní čočkou je omezení dáno dioptrickým rozsahem, kvalitou slzného filmu a jemnou motorikou klienta. Na čočku je potřeba si zvyknout, avšak jiná úskalí, než je vlastní trpělivost a počáteční spolupráce s optikem, z jejich používání neplynou.

Kontaktní čočky vyžadují trochu cviku. Foto: Shutterstock

Nitrooční čočky umějí vyřešit problém

Umělá nitrooční čočka se zavádí do oka při operačním zákroku a nahrazuje původní čočku. Tímto postupem je možné upravit libovolný počet dioptrií. Ambulantní zákrok se provádí s místním znecitlivěním oka a trvá řádově minuty až desítky minut. Pacienti mohou obvykle bez problémů číst už druhý den po tomto zákroku a je obecně vzato možné toto řešení zvolit v jakémkoliv stadiu presbyopie.

Nitrooční čočky mohou být jednoohniskové, bifokální nebo trifokální. Oba poslední zmíněné typy zajistí ostré a čisté vidění na blízko i na dálku. U trifokálních nitroočních čoček je navíc zajištěno ostré vidění i na střední vzdálenosti. Při výběru vhodného typu čočky hraje roli řada faktorů včetně typu zaměstnání a obvyklých aktivit, kterým se pacient věnuje. Existují samozřejmě i jednoohniskové nitrooční čočky, ty ale zaručí ostré vidění jen na jednu vzdálenost.

Ostřejší vidění

Nitrooční čočka má optickou část a úchytnou část, vypadá jako maličká plastová destička kruhovitého, respektive čočkovitého tvaru. Čočka má dvě úchytná raménka, která se fixují do pouzdra po původní lidské čočce. Velikost celé této čočky je i s raménky 12 mm a většinou je ohebná, aby se dala srolovat do malé ruličky a vsunout do oka malým operačním řezem o velikosti 2,5 mm. Čočka se pak v oku v pouzdře rozvine a zůstává tam fixovaná po zbytek života. U jednoohniskové čočky je optická část hladká, víceohniskové čočky mají v sobě soustředné kružnice, které zajišťují ohyb na štěrbině. To je fyzikální princip, který umožňuje rozdělení světla a zajišťuje vytvoření obrazu z různých vzdáleností – z dálky, z blízka, eventuálně ze střední (tj. počítačové) vzdálenosti.

Jsou nitrooční čočky pro každého?

Při operaci šedého zákalu se v současnosti jednoohniskové nitrooční čočky implantují prakticky u každého. Výjimku tvoří jen stavy po těžkém úrazu oka nebo oči extrémně poškozené jinou oční chorobou. U víceohniskových čoček je více kontraindikací neboli důvodů, u koho nemají být implantovány.

Víceohniskové čočky jsou nevhodné pro pacienty s potenciálním rizikem následné operace sítnice, to znamená například u osob s degeneracemi sítnice, stavy po odchlípení sítnice nebo u diabetiků. Do této skupiny patří také pacienti s rizikem pooperační zánětlivé reakce, tedy jedinci s revmatologickými a některými autoimunitními chorobami. Víceohniskové nitrooční čočky jsou nevhodné také u pokročilého zeleného zákalu.

Raději brýle?

Moderní brýlové čočky využívají možnosti plynulého přechodu zón. Foto: Shutterstock

Korekce presbyopie brýlemi nepředstavuje zásadní rizika. Podle potřeb se využívá buď korekce od dálky do blízka progresivní čočkou (tato čočka využívá možnosti plynulého přechodu zón dálka–střed–blízko), nebo pokud klient potřebuje brýle více na práci s počítačem, lze použít čočky kancelářské, tedy s kratší, avšak pohodlnější zónou od střední vzdálenosti do blízka. Pro klienty, kteří chtějí brýle opravdu jen na čtení, dodávají optiky jednoohniskové čočky.

Přehled pojmů, které se týkají zrakových vad

Refrakční vady oka – označení pro dioptrické vady oka způsobující zhoršené vidění.
Dalekozrakost (hyperopie) – vada, při které je zhoršené vidění na krátké vzdálenosti.
Krátkozrakost (myopie) – krátkozrací lidé mají zhoršené vidění na dlouhé vzdálenosti. Patří mezi nejčastější oční vady a týká se přibližně třetiny populace.
Astigmatismus – cylindrická oční vada, při které je snížená ostrost vidění na blízko i na dálku. Mnohdy se objevuje zároveň s dalekozrakostí nebo krátkozrakostí.
Mezi další častá oční onemocnění patří šedý zákal (katarakta), zelený zákal (glaukom), věkem podmíněná makulární degenerace a diabetická retinopatie.

Text: Gabriela Zelinková
Foto: Shutterstock