Proč vyrábět nábytek?
Nábytku je na trhu mnoho a v bohaté nabídce si vyberou příznivci levných řešení i ti, kteří dávají přednost luxusu. K dispozici je moderna i tradiční design. Proč tedy vůbec zkoušet nábytek vyrábět? Důvodů je hned několik.
Vyrábět nábytek svépomocí má smysl v případě, že chcete něco, co na trhu nenajdete. Ač to tak na první pohled nevypadá, může podobná situace nastat poměrně často. Ať už z důvodů atypických rozměrů požadovaného zařizovacího předmětu, nebo z potřeby přizpůsobit nový kus nábytku stylu a designu stávajícího zařízení vašeho domu nebo chalupy.
Najít skříň, polici, stolek či jiný kus zařízení v podobě, která se alespoň blíží vašemu ideálu je někdy natolik složité, že nezbude než si takovou představu zhmotnit vlastními silami. A důležité je samozřejmě i uspokojení z tvůrčí činnosti, kterou taková domácí výroba bezpochyby je. Jak ale začít, abyste se pokud možno vyhnuli sérii nezdarů a marných pokusů? Není to až tak složité, jak se může na první pohled zdát, protože ať už vyrábíte jednoduchou poličku nebo třeba kuchyňskou linku, pracovní postup a potřebné nářadí se v obou případech až tak neliší.
Vybavení dílny
K domácí výrobě nábytku lze přistoupit dvojím způsobem: buď zvolíte cestu pokud možno jednoduchou a praktickou, nebo pojmete tuto činnost jako výzvu k objevování tradičních postupů a starých technik, které jsou sice často pracnější a zdlouhavější, ale mohou přinést nenahraditelné uspokojení z tvorby a originální výsledek.
Pragmatický přístup znamená přiblížit se k továrním technologiím a co nejvíce využít dostupného dílenského nářadí i levných a snadno opracovatelných materiálů, které lze v podstatě bez jakékoli další úpravy na míru řezat a rychle sestavovat pomocí nejrůznějších spojovacích materiálů, které nahrazují pracné truhlářské spoje.
Každý z těchto přístupů vyžaduje trochu jiné vybavení, i když to není úplně stoprocentně platné pravidlo a není vyloučeno, že i pro tradiční postupy lze využít moderní elektrické dílenské nářadí. Ale pravdou je, že pokud se rozhodnete pracovat s masivním dřevem a nebudete spěchat, vystačíte si s podobnou výbavou, jako truhlář před sto lety. Tedy s obvyklou sestavou ručních pil, hoblíků, měřidel či pomůcek pro fixování lepených spojů.
Mnozí umělečtí řemeslníci nachází v současné době v těchto minimalistických a často poměrně zdlouhavých a náročných technologiích přednost: obohacujícím zážitkem je už samotný proces výroby a každý takto vlastnoručně vyrobený kus nábytku má pro jeho majitele a uživatele mimořádnou osobní hodnotu. Hledáte-li tedy ve své dílně nejen rychlé řešení, ale i prostor k relaxaci a originální tvorbě, jděte cestou tradice a minimalismu. Zajímavou alternativou je v případě tohoto typu truhlařiny třeba i využití stále populárnějšího japonského ručního nářadí typu různých pil či hoblíků a brusných nástrojů, s nimiž tamní řemeslníci dokážou vskutku neuvěřitelné věci. Spoustu inspirace lze najít na YouTube, nabídku kvalitních japonských pil a dalšího ručního nářadí například na webu cestadreva.cz.
S poměrně nevelkým portfoliem nářadí však můžete začít nábytek vyrábět i v případě, že se nebráníte nejrůznějším „vychytávkám“ které vám zjednoduší práci. Pro rychlé a přesné řezání desek z různých materiálů je ideální stolní kotoučová pila, hodně práce však dokáže udělat i kotoučová pila ruční (mafl) a určitě není od věci mít po ruce i další typy pil včetně pokosové, kmitací nebo šavlové. Vždy si zvolte priority a pokud se chystáte vyrobit něco z lamina nebo překližky jen jednou za čas, vyplatí se možná spíše využít služeb přířezu materiálu v hobbymarketu než kvůli tomu kupovat stolní pilu.
Stabilní základ
Ať už pracujete jakýmkoli způsobem, je pro domácí truhlařinu mimořádně důležitá pevná a stabilní pracovní plocha. Skvělým řešením je klasická hoblice neboli ponk, což je sice věc poměrně nákladná, ale vytvoří vám v dílně nezničitelný základ pro široké portfolio nejrůznějších prací.
Základem ovšem nemusí být vyloženě klasický ponk, důraz je třeba obecně klást na pevnou desku a stabilní konstrukci dílenského pracovního stolu. Měl by umožnit uchycení svěráku a poskytnout dostatek úložných prostor. I mezi standardními typy pracovních stolů na trhu však existuje velké množství variant. Ty se liší především velikostí a materiálem pracovní desky, uspořádáním úložných prostor a samozřejmě cenou. Pracovní desky běžných dílenských stolů bývají často z překližky, kvalitnější (a dražší) je však buková spárovka. Dostatek úložných prostor zamezí tomu, aby se ze stolu stalo skladiště nářadí.
Pravá hoblice je už v konstrukci vybavená svěráky a přípravky pro opracování a hoblování dřeva má obvykle bukovou pracovní desku na konstrukci z jasanového dřeva, případně je celý vyroben z bukového dřeva, ošetřeného bezbarvým lakem. Pracovní deska mívá rozměry od 120 do 210 centimetrů. Při ručním hoblování masivního dřeva je skvělá, ale pokud používáte protahovačku, přednosti drahého ponku příliš nevyužijete.
Rychlé hoblování
Zaměříte-li se v dílně na častou práci s masivním dřevem, bude jednou z nejčastějších činností povrchová úprava desek, fošen a trámků. Skvělým pomocníkem je pro tyto práce některý z kombinovaných dřevoobráběcích strojů. Pokud potřebujete srovnat a ohoblovat desku pouze čas od času a nepotřebujete pracovat s extrémními šířkami jednotlivých prken, může vám dobře posloužit i některý z lehkých a relativně levných kutilských strojů, které jsou v současné době na trhu.
Výhodou kombinovaných strojů pro domácí dílnu je i snadná manipulace. U profesionálních strojů je vysoká hmotnost a dokonalá stabilita samozřejmě jedním z předpokladů jejich kvalitního výkonu, ale zároveň se u nich počítá s dostatečným prostorem okolo nebo umístěním v dílně se speciálními otvory ve stěně, kterými je možné při obrábění protáhnout dlouhé obrobky ven. Při domácí truhlařině však naopak oceníte možnost vyvézt si hoblovku třeba na dvůr a tam opracovat materiál, s nímž byste se do dílny nevešli.
Kombinované dřevoobráběcí stroje existují v různých variantách, které zvládnou poměrně plynulý přechod z jedné činnosti do druhé bez složitého nastavování. Obecně umožňují zejména kombinace hoblování s protahem, řezání, frézování, dlabání a další varianty obrábění a tvarování dřeva.
Hoblovačka (hoblovka) či srovnávačka je určena na jemné povrchové obrábění (frézování) prken a trámů, případně jiných rovných dřevěných ploch. Ve stole hoblovky je napříč zapuštěn válec se dvěma až čtyřmi přímými a nastavitelnými noži o délce 200 až 600 mm. Válec o průměru několika centimetrů se otáčí ve vysokých otáčkách a je schopen ubírat až 5 mm materiálu najednou podle nastavení stroje. Materiál může být ke stolu přitlačován pružnými přítisky, do záběru válce se posouvá ručně.
Na stejném principu pracuje protahovačka či tloušťkovačka. U ní je však materiál posouván do záběru válce mechanicky drážkovanými válečky, které jej přitlačují k nastavitelné desce naproti hoblovacímu válci. Tento systém tak umožňuje volit požadovanou výslednou tloušťku obrobku. Maximální šířka obráběného materiálu může být 200 až 800 mm.
Funkce hoblovačky a protahovačky bývá v jednom kombinovaném stroji spojena tak, že horní hrana frézy na svrchní ploše stroje umožňuje srovnávání obrobku a vespod se dolní stranou frézy tloušťkuje (upravuje na požadovanou výslednou tloušťku).
Další častou funkcí kombinovaných strojů pro tloušťkování a srovnávání je dlabačka. Jde o frézku s vysokými otáčkami, na níž se vyrábějí drážky, zapuštění nebo okrajové profily. Podle polohy vřetena frézka může být vodorovná nebo svislá, podle polohy nástroje vůči materiálu pak svrchní nebo spodní.
Při dlabání se do řezu posunuje buď upnutý dílec, nebo nástroj. Podle typu dlabacího nástroje dělíme dlabačky na vrtací, řetězové, dlátové a hřebenové.
V domácí truhlařině tedy nejlépe využijete zejména kombinaci srovnávací a tloušťkovací frézky. Stroj obvykle tvoří litinový stojan, vertikálně stavitelný stůl pod nožovým hřídelem a mechanický posun.
Přesné měření
U výroby nábytku jde o zcela základní předpoklad. Zvláště složitější sestavy jsou na přesnost velmi citlivé a jakékoli nedodržení přesných úhlů či návazných rozměrů může způsobit například špatně lícující dveře či čela zásuvek nebo nestabilitu a různé nechtěné kývání a vychylování. Přesně měřit je prostě nutné a stejně jako u dalších typů nářadí a nástrojů k tomu můžete využívat osvědčené tradiční pomůcky i nejmodernější techniku. Případně kombinaci obojího.
Nemusíte se ani zabývat truhlařinou, a i přesto velmi často narazíte na nutnost rychle naměřit potřebnou vzdálenost a vyznačit pravý úhel třeba jen na lati, kterou potřebujete doříznout do branky tak, aby žádná nerovnost nepůsobila rušivě. I ten nejobyčejnější dřevěný pravoúhlý příložník vám poslouží lépe než obvykle nepřesné značení rysky podle jiné desky či něčeho, co je do pravého úhlu jen zdánlivě.
Profesionální truhláři však mívají příložníků několik a obvykle používají ocelové či hliníkové, protože ty jsou nezničitelné a můžete se spolehnout i na to, že se z nich postupem času nesmaže značení stupňů ani jednotek vzdálenosti. Znakem vyšší kategorie úhelníku je mimo jiné možnost snadno označit a přenášet na obrobek úhly 90° a 45° a také značení v centimetrech a milimetrech i na vnitřní straně úhelníku, což je pro práci velmi praktické.
V nejvyšší kategorii těchto měřicích pomůcek najdete litinové výrobky, u nichž jejich vyšší hmotnost zajišťuje dokonalou stabilitu a snižuje na minimum i možnost nechtěného posunu a nepřesného měření. Některé z těchto výrobků mohou být vybaveny i vodováhou a rýsovací jehlou, stupnice bývá v těle pravítka vyleptaná do hloubky, což ještě zvyšuje její odolnost proti opotřebení a stěru.
Existují i pokosné úhelníky, které umožňují i snadné rýsování a přenášení čar pro značení úhlových řezů.
Truhlářský rejsek
Rejsek je nástroj pro rýhování čar na dřevo, který usnadňuje přenášení a opakované značení přesných rozměrů. Sestává z ramene s hrotem či nožem na jednom konci a z posuvného vodítka. Posuvná část bývá u některých výrobků osazena ochranným mosazným krytem. K vyznačení čar na dřevě slouží právě zmíněný ocelový hrot nebo kulatá čepel na konci ramene. Rejsek lze nastavit na požadovanou velikost pomocí pravítka, ale při požadavku na naměření několika dokonale stejných dílů se může nastavovat i podle již existující části výrobku a pak přenést rozměr na další vyráběný díl. Využijete ho zejména pro vytváření spojů, čepů a kloubů.
Rejsek se dvěma hroty dokáže dělat značky současně po obou stranách dřeva a ještě tak zvýší přesnost vyznačování čepů.
Na portálu cestadreva.cz, který nabízí špičkové ruční truhlářské nářadí včetně měřidel, je k mání například unikátně navržený rejsek se dvěma řezacími kolečky. Nezávisle na sobě na něm můžete nastavit vnější a vnitřní vzdálenost. Kruhové nože zajišťují na rozdíl od špičatého hrotu plynulou a hladkou jízdu včetně možnosti přejíždět i přes hrany dřeva. Jeden břit je broušený z vnější a druhý z vnitřní strany, šikmý řez je tak vždy na odpadní straně a práce je čistší a přesnější. Každý z břitů lze zcela zasunout do těla rejsku.
Kopírovací kružítko
Kružítko využijete všude tam, kde je potřeba přesně obkreslit různé druhy nerovností, například při tesařských pracích na kulatině pro obkreslování spojů, při montážích, při usazování desek k různým profilům.
Mezi prvotřídní nástroje z této kategorie pomocných měřidel patří kružítko Veritas s hliníkovým tělem a mosaznými seřizovacími šrouby. Je vybaveno dvěma vodováhami, které zajišťují velmi přesné obkreslení. Maximální rozevření je 305 mm. Sada obsahuje kopírovací kružítko, kopírovací trn a vyznačovací nesmazatelnou tužku.