Dům ukrytý v lese

Rubrika: Chaty, Chaty a chalupy, rss-feed

K terase je dům otočen osmibokou obytnou částí, zbytek stavby odtud není vidět. Velká francouzská okna zajišťují i pod stromy dostatečné osvětlení místnosti

Z prostoru před vstupem je vidět členitá hmota stavení a různé tvary a výšky střechy

Díky velkému prosklení stěn, zeleni za nimi a vysokému stropu má obytná místnost jedinečnou atmosféru. Robustnější kusy nábytku se sem dobře hodí

Dominantou místnosti je pískovcový krb s postavami dona Quijota a Rosinanty. Vlevo je vidět výklenek s odpočívacím koutem, vpravo na stěně vše potřebné pro kulečník

Od stolu je vidět na galerii v podkroví, odkud se jde k ložnicím, i kuchyňská část v pozadí

Truhlář vyrobil ve stejném stylu jako nábytek i držák na hrací koule a tága

V kuchyni má Oldřich všechno při ruce. Vlevo za dřezem vidíme vstupní dveře, uprostřed se jde do koupelny a za dveřmi vpravo je sklad

Výklenek proti kuchyňské části původně určený pro schodiště slouží dnes pro ležení. Za dvířky malé skříňky se skrývá terč na šipky

Koupelny mají obklad a dlažbu se vzhledem přírodního kamene

V místě zelené rovinky v popředí bývala strž

Vedle jídelního stolu je zákoutí jako stvořené k příjemnému odpočinku

V sestřině ložnici je nábytek vestavěný pod šikmý strop. Dveře v chodbičce vedou do koupelny a šatny

Na galerii jsou v knihovně kromě jiného časopisy National Geographic, do kterých Oldřich také přispíval

Z galerie se nabízí zajímavý pohled na obytný prostor

Víkendový dům pana Oldřicha stojí na okraji jednoho středočeského městečka, ale očím kolemjdoucích je dokonale skryt mezi stromy v lese. Teprve když návštěvník vystoupá po kamenných schodech do poměrně prudkého svahu, objeví se před ním.

Na tomto místě měl chatu už Oldřichův dědeček. I na sousedních pozemcích je několik víkendových příbytků, ale lesní porost a členitý terén všem zaručují naprosté soukromí. „V dětství jsme sem s maminkou jezdili,“ vzpomíná nynější majitel, „ale později se chata moc nepoužívala. Před dvaceti lety jsem se rozhodl s ní něco udělat. Ale byla už jen na zbourání.“

Oldřich měl představu, jak by měl jeho dům pro chvíle oddychu vypadat. Ve spolupráci s architektem vznikl návrh, který do tohoto lesního prostředí dobře zapadá. Dům není vidět z žádného místa celý, navíc je „složený“ ze dvou tvarově odlišných hmot, takže zdánlivě působí drobnějším dojmem. V interiéru však překvapí velkoryse pojatým obytným prostorem s volně navazující kuchyní.

Z prostoru před vstupem je vidět členitá hmota stavení a různé tvary a výšky střechy. Foto: Petr Vurma

K terase je dům otočen osmibokou obytnou částí, zbytek stavby odtud není vidět. Velká francouzská okna zajišťují i pod stromy dostatečné osvětlení místnosti. Foto: Petr Vurma

Stavba na klíč

„Stavět se začalo v roce 2004 a o dva roky později, v roce 2006, byla kolaudace,“ seznamuje nás s historií stavby Oldřich. „Ale nejdřív se musela vybudovat od spodní části pozemku sem nahoru lanovka, kvůli dopravě materiálu. Dům postavila na klíč mladoboleslavská firma Draspol – stavební podnik. Nic pro ně nebyl problém, na všem jsme se domluvili,“ chválí majitel.

Víkendový dům působí v zeleni lesa docela přirozeně. S bílou omítkou zděného stavení ladí šedé okenní a dveřní šambrány i světle zelená barva venkovních rámů oken a dveří. Střechu kryje kanadský šindel.

Díky velkému prosklení stěn, zeleni za nimi a vysokému stropu má obytná místnost jedinečnou atmosféru. Robustnější kusy nábytku se sem dobře hodí. Foto: Petr Vurma

Od stolu je vidět na galerii v podkroví, odkud se jde k ložnicím, i kuchyňská část v pozadí. Foto: Petr Vurma

Netradiční půdorys i hmotové řešení

Jak jsme již zmínili, víkendový dům má neobvyklý půdorys – na obdélník vlevo navazuje vpravo nepravidelný osmihran. Vstupní dveře jsou v levé části stavení, vchází se rovnou do prostoru před kuchyní, odtud je i vstup do koupelny s WC a do skladu. Už tady se nám otevře pohled přes celý interiér domu s kuchyní a společenskou částí.

V kuchyni má Oldřich všechno při ruce. Vlevo za dřezem vidíme vstupní dveře, uprostřed se jde do koupelny a za dveřmi vpravo je sklad. Foto: Petr Vurma

Výklenek proti kuchyňské části původně určený pro schodiště slouží dnes pro ležení. Za dvířky malé skříňky se skrývá terč na šipky. Foto: Petr Vurma

Kuchyně s vyzděnými spodními skříňkami je řešena do „U“, vedle ve výklenku je odpočívací kout, kde se dá i spát. Stačí překonat jeden schod a jsme v rozlehlé obytné místnosti s velikým stolem, krbem a pohovkou s křeslem. Prostora má zajímavý tvar osmiúhelníku. K neobyčejné atmosféře přispívají tři široká francouzská okna, z nichž se nabízí výhled do lesa, na městečko a dá se jimi vyjít na dlážděnou terasu. Nad touto částí domu navíc není žádné podkroví, strop kopíruje tvar střechy – víceboký jehlan, díky čemuž získala místnost i na výšce a vzdušnosti.

Nad levou částí stavení ale obytné podkroví je. Našli bychom tam dvě ložnice, koupelnu a šatnu. Ale kde je schodiště?

Dominantou místnosti je pískovcový krb s postavami dona Quijota a Rosinanty. Vlevo je vidět výklenek s odpočívacím koutem, vpravo na stěně vše potřebné pro kulečník. Foto: Petr Vurma

Vedle jídelního stolu je zákoutí jako stvořené k příjemnému odpočinku. Foto: Petr Vurma

Krb s donem Quijotem

„V době, kdy se dům stavěl, jsem byl pracovně několik měsíců v zahraničí. A tak se stalo, že zedníci postavili krb do prostoru místo ke stěně a schodiště do podkroví umístili za něj. Podle plánů mělo být ve výklenku u kuchyně, kde je dnes odpočívací kout,“ vysvětluje Oldřich.

„Už se s tím nedalo nic dělat. Potřeboval jsem tedy něčím částečně zakrýt sloup komínu a napadlo mě přidělat na něj dvě lopatky a vytvořit tak iluzi větrného mlýna. Z toho pak vyšla myšlenka na dona Quijota. Jeho postavu, kterou ještě doplnil o Rosinantu, Quijotova koně, vyřezal ze dřeva jeden výtvarník, který pracoval i pro studio Jiřího Trnky. Celou tuhle úžasnou scenérii ještě rozšířilo několik dalších dřevěných plastik zvířat,“ ukazuje pyšně náš průvodce na dominantu místnosti. Samotný krb a římsy nad ním jsou z pískovce, bílá stěna nad krbem vytváří vhodné pozadí pro další dekorace.

Kromě krbu se o příjemnou tepelnou pohodu v přízemí stará podlahové topení, v podkroví a v koupelnách jsou přímotopy.

Interiér v pánském stylu

„Když se dům dostavěl, šel jsem do důchodu. Věděl jsem, že tu budu trávit hodně volného času. Byl jsem vždy nadšeným cyklistou a tady jsou trasy, na které můžu vyrážet. Vybavil jsem dům proto tak, abych se tu cítil co nejlépe a aby zařízení bylo praktické a vše jsem měl po ruce,“ vysvětluje majitel. „V celém stavení jsou nábytek a další dřevěné prvky jako obložení stěn, dveře a podobně v jednom stylu, světlé s hnědou patinou. Vše dělal truhlář František Černý z pražské Libuše. Jen sedací nábytek a veliký stůl jsou jiné.

Stůl je připraven ke hře. Foto: Petr Vurma

Truhlář vyrobil ve stejném stylu jako nábytek i držák na hrací koule a tága. Foto: Petr Vurma

O stolu vám musím prozradit, že je to vlastně kulečníkový stůl. Nechal jsem na něj udělat vrchní desku z olše, s ní slouží jako jídelní. Po jejím snesení se může hrát kulečník. Potřebné příslušenství je v držáku tamhle na zdi,“ ukazuje Oldřich na stěnu vedle francouzského okna. A ještě dodává: „Představte si tu dřinu, než stěhováci ten obrovský těžký stůl vynesli po úzkých kamenných schodech ve svahu sem do domu! Lanovka na stavební materiál tu už bohužel nebyla.“

Pozornost si zaslouží i osvětlení nad stolem. Jde o krásnou pasířskou práci, světlo je stahovací a dá se i různě natáčet podle umístění stolu. Pasíř pan Čermák z Prahy sem vyrobil ve stejném stylu i stojací a stolní lampu.

Na galerii jsou v knihovně kromě jiného časopisy National Geographic, do kterých Oldřich také přispíval. Foto: Petr Vurma

Z galerie se nabízí zajímavý pohled na obytný prostor. Foto: Petr Vurma

Cesta za krbem

Po schodišti skrytém za krbem vyjdeme do podkroví. Nejprve na malou galerii s knihovnou, odkud se naskytne zajímavý pohled dolů do obytné místnosti, a pak vstoupíme do části nad kuchyní. Z chodbičky vedou dveře do malé ložnice majitele domu, do ložnice, kterou využívá při návštěvách jeho sestra, do koupelny s WC a do šatny. Nábytek na míru je také dílem truhláře Františka Černého. Podlahy v podkroví jsou z teakového dřeva, na rozdíl od přízemí, kde je položena keramická dlažba. Oldřich nás upozornil na dekorativní pásky v podlaze, které jsou vyskládané z mramoru různých barev. Také pracovní deska v kuchyni je z mramorových dlaždic.

V sestřině ložnici je nábytek vestavěný pod šikmý strop. Dveře v chodbičce vedou do koupelny a šatny. Foto: Petr Vurma

Tuhle ložnici využívá Oldřichova sestra. Foto: Petr Vurma

V interiéru převládají přírodní materiály. Kromě již zmíněného nábytku a dřevěných obkladů stěn můžeme v hlavní místnosti vidět ještě pár drobnějších kousků jako stolečky nebo skříňky u stěn. Na některých židlích, podnoži lampy, koších a košících se uplatňuje přírodní výplet.

Trochu netypické jsou dekorace na stěnách. Převažují velké mapy nejrůznějších částí světa a fotografie. Oldřich v rámci svého zaměstnání cestoval dost po světě, tak je tu má jako upomínku.

Koupelny mají obklad a dlažbu se vzhledem přírodního kamene. Foto: Petr Vurma

Oldřichova podkrovní ložnice. Foto: Petr Vurma

Klid lesa

Lesní pozemek kolem domu není velký, ale na terase se dá příjemně posedět nebo grilovat s přáteli. Malá, zelení porostlá rovinka za terasou je uměle vytvořená, vznikla zasypáním malé strže. Vysazené keře a rostliny kolem domu byly vybrány tak, aby byly vhodné pro toto prostředí. Všudypřítomná lesní zeleň je balzámem na oči.

Odpovědí na otázku, jaké má Oldřich další plány, nás překvapil. Rozhodl se pro určitou změnu v životě, a proto chce dům i s veškerým vybavením prodat. Přejme mu tedy, ať jsou jeho další plány stejně úspěšné jako dosavadní.