I auto potřebuje správné obutí
Prostřednictvím pneumatik se na vozovku přenášejí veškeré hnací a brzdné síly. Je tak nutné na vozidle vždy mít správně nahuštěné pneumatiky schválených rozměrů a s dostatečnou hloubkou dezénu.
Informaci o tom, jaké máte mít pneumatiky na vašem vozidle, najdete především v technickém průkazu k vozidlu. V něm výrobce předepisuje jejich správné rozměry i možnosti případných alternativ. Na vozidlo pak nesmíme montovat současně pneumatiky různých rozměrů a konstrukcí, tedy s výjimkou nouzového dojetí či pokud to výrobce umožnil při schválení technické způsobilosti. Na jedné nápravě také musíme používat pouze shodné pneumatiky, tedy ty se stejným rozměrem, konstrukcí, druhem dezénu a značkou.
Vyplatí se dvě sady?
Pneumatiky můžeme rozdělit především na letní a zimní. Existuje ale celá řada dalších skupin. Například v poslední době začínají být čím dál tím více populární celoroční pneumatiky. Poslední zimy příliš neoplývaly sněhovými přívaly, a tak řada motoristů, především těch, kteří jezdí většinou v městském provozu, sáhla právě po celoroční sadě. Úvaha je jednoduchá – majitel auta nemusí řešit výměnu, na celý rok má jednu sadu, takže odpadají strasti s uskladněním zimních či letních plášťů, s čímž jde ruku v ruce finanční úspora. Jako vše, co je univerzální, mají však i tyto pneumatiky svá pro a proti. Sice kombinují to nejlepší z obou variant, ale je nutné upozornit, že i podle odborníků jsou pouze kompromisem.
Pneumatiky jsou dále rozděleny podle maximální rychlosti do rychlostních kategorií – jejich označení najdeme na boku pláště. Podle poměru výšky k šířce se pak dělí pneumatiky na standardní (s poměrem 65 až 80 procent) a nízkoprofilové (s poměrem zhruba 30 až 35 procent).
Pečujte o ně
Vedle správné volby obutí také platí, že je třeba se o něj starat, především je nutné pravidelně a přinejmenším jednou za měsíc kontrolovat tlak. O tom, že je správné nahuštění kol důležité, svědčí i statistiky, které říkají, že prakticky každá desátá dálniční nehoda je zapříčiněna roztržením pneumatiky, což je v drtivé většině případů způsobeno právě nedostatečným tlakem. Také proto jsou dnešní moderní automobily vybavovány systémem pro kontrolu tlaku v pneumatikách. Pokud se chystáme na delší cestu, tak by tento krok měl být samozřejmostí.
Díky správnému nahuštění pneumatik dochází i k jejich pomalejšímu opotřebení a rovněž uspoříme nějaké to palivo. Pamatujme na to, že tlak nižší jen o pouhé dvě desetiny baru snižuje životnost pláště o plnou šestinu, a je-li tlak nižší o 0,1 baru (10 kPa) pod předepsanou hodnotu, tak dochází ke zvýšení spotřeby paliva až o 5 procent.
Hloubka dezénu je důležitá
Při kontrole nahuštění bychom se také měli podívat na to, v jakém stavu je dezén. Kromě toho, aby nebyl poškozený, záleží i na jeho hloubce. Minimální hloubka vzorku letních pneumatik je dle zákona 1,6 mm. Podle odborníků by však neměla jeho hloubka klesnout pod 2 mm, ale například u nízkoprofilových pneumatik by neměla být menší než 3 mm. U zimních pneumatik pak nesmí být tato hodnota nižší než 4 mm.
Nedostatečná hloubka vzorku jednoznačně patří mezi nejnebezpečnější a často podceňované vady. Dezény jsou totiž konstruovány tak, aby měly co nejlepší brzdné a záběrové vlastnosti, udržovaly komfort při jízdě a usnadňovaly řízení vozidla apod. Kvůli opotřebení a snižující se hloubce dezénu se tyto vlastnosti zhoršují. Pneumatiky musejí například při jízdě po mokrém povrchu zajistit potřebnou přilnavost. To znamená, že musí každou sekundu úspěšně odvést do stran velké množství vody. V případě silnějšího deště, kdy je na vozovce zhruba půlcentimetrová vrstva vody, a při rychlosti 130 km/h se musí každá z nich o šířce 205 milimetrů vypořádat se zhruba 35 litry. V součtu se jedná o 140 litrů! Výrobci se majitelům vozidel snaží usnadnit kontrolu i tím, že na pneumatikách používají nejrůznější indikátory opotřebení.
Prohlédněte celý plášť
Je důležité, abychom jednou za čas řádně zkontrolovali také fyzický stav celého pláště. Praskliny či trhliny by rozhodně měly vzbudit naši pozornost. A pokud dokonce objevíme boule, je jasné, že o bezpečné jízdě nemůže být řeč. Jestliže v průběhu provozu zjistíme nesouměrné sjíždění pneumatik na jednotlivých kolech, měli bychom nechat zkontrolovat geometrii podvozku.
Pokud při jízdě dochází ke chvění volantu nebo chvění zadní části vozu, je vhodné nechat vyvážit kola na přední, případně zadní nápravě. Odstranit je potřeba rovněž ostré předměty, kamínky apod. z drážek dezénu.
Pro maximální bezpečnost přezouvejte
Sice jsme zmínili, že začínají být populární celoroční pneumatiky, přesto i odborníci z řad výrobců radí přezouvat nejméně dvakrát ročně, tedy na jaře na letní a na podzim na ty zimní. Účinnost zimních pneumatik prokázaly stovky nezávislých testů a také média pravidelně zveřejňují články s názornými ukázkami brzdných drah na letním a zimním obutí. Směs použitá na výrobu zimních pneumatik na rozdíl od letní směsi „nezmrzne“. Zimní pláště tak poskytují vyšší jízdní komfort a větší míru bezpečí, jakmile začne teplota pravidelně klesat pod 7 °C. Neměli bychom je používat při trvalých teplotách přes plus 10 stupňů. Jsou totiž vyrobeny z měkčích směsí, které se za vyšších teplot rychleji opotřebují.
Zákon nám stanovuje povinnost použít zimní pneumatiky v období od 1. listopadu do 31. března, jsou-li na silnici souvislá vrstva sněhu, led či námraza nebo je lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat. Zákonodárci tak díky této formulaci mysleli i na případné výkyvy počasí a mít obuty zimní pneumatiky je nutné jen v případě, kdy opravdu nastává zimní počasí se sněhem a ledem. Výjimkou jsou úseky označené značkami „zimní výbava“, kde zákon ukládá mít celoročně zimní pneumatiky bez ohledu na počasí.
Jak poznáme zimní pneumatiku?
Zimní pneumatiky by měly být na bočnici označeny alespoň písmeny M + S (mud + snow – bláto a sníh). Mají lepší záběr a stabilitu vozidla především na zabláceném povrchu a ve sněhové břečce. Přesto se u nich nemusí jednat o pneumatiky, které budou mít všechny potřebné vlastnosti při nízkých teplotách. Renomovaní výrobci proto používají pro své produkty, jež jsou určeny pro zimní provoz, označení tzv. alpským symbolem, tedy sněhovou vločkou uvnitř trojité hory. Tu najdeme zpravidla na bočnici hned vedle označení M + S.
Text: Jiří Svoboda
Foto: Shutterstock