Zeď a zídka na zahradě
Svahy na zahradách, přirozené i sypané, potřebují zpevnit. Jinde je nutné výrazně vymezit okraj výsadby nebo samotné zahrady. Chceme nějak jednoduše rozčlenit rozlehlý trávník. Tam všude se hodí zídky a zdi.
Zídka je funkční i zdobný zahradní prvek. Na její vršek lze postavit květníky s balkónovkami – petúnie, muškáty či surfinie –, a nenuceně tak dodáme zahradě hravost a potřebnou barevnost bez trvalých výsadeb. Zídka umožní srovnat povlovný svah do dvou či více rovin, ale umí také na naprosté rovině vytvořit vyvýšený ostrůvek záhonu se zasazenými rostlinami. Díky opěrné zídce či vyšší zdi můžete odkopnout patu prudšího svahu a získat tak více rovné plochy.
Volby materiálu a typ zahrady
V zahradách formálnějšího rázu (například japonská zahrada) se dobře uplatní hladká, strohá, bíle omítnutá zeď lemující jejich obvod. Nízké zídky v takovýchto zahradách nejsou obvyklé a většinou ani vhodné.
S přírodní, uvolněnější zahradou harmonují zídky nebo obvodové zdi z hruběji opracovaného kamene, v jejichž spárách se časem spontánně uchytí mech a sleziníky. Mezery můžeme také vyspárovat jílovitou zeminou a osázet netřesky, zvěšincem nebo dymnivkou žlutou.
Ještě odlehčeněji působí zdi vybudované z dřevěných pražců a trámů. Mohou vyztužit i velmi strmý terén. Dřevo samozřejmě musí být vakuově impregnované nebo impregnované kvalitním nátěrem na bázi karbolu. Dřevo lze kombinovat s kamenem.
Rustikálně působí zdi a zídky ze starých cihel z bouraček (lze použít i nové s umělou patinou). Někteří majitelé zahrad, zejména venkovských, kombinují části z cihel s pasáží omítnuté zdi nebo se zděnou kamennou zídkou, případně takovou cihlovou zeď prokládají jednotlivými kameny. Tím se docílí plastického povrchu a starobylejšího vzhledu. Pojďme některé nápady dále rozvinout.
Beton na zahradě? Proč ne?
Zejména na prosluněných zahradách s dostatkem volného prostoru nevypadá betonová zídka ani zeď vůbec špatně. Chce to ale místo standardního bednění použít třeba vlnitý laminát nebo vytvořit bednění z hrubých prken, abychom docílili pohledově zajímavějšího povrchu.
Zídku lze vyskládat i z betonových tvárnic včetně těch s vymývaným povrchem. Tvárnice mohou být i duté s možností vysypání zeminou a osázení.
Dřevěná palisáda
Palisáda působí mnohem vzdušněji, protože je štíhlejší než kamenná zídka, a přitom má stejnou pevnost. Volíme ji jako alternativu ke výstavbě vyšších zdí, které by na pozemku rušily svou monumentalitou.
Palisádu lze vybudovat z dřevěných kůlů či pražců, z kamenných tefritových a čedičových sloupků, ale i z betonových sloupků a betonových tvárnic. Palisáda musí být dostatečně hluboko zakotvená v zemi. Její prvky se vzájemně propojují skobami, šrouby, kovovou tyčí nebo zádlaby.
Víceúčelové gabiony
Gabiony se uplatňují při ochraně a zpevnění rozsáhlých svahů. Lze z nich však vystavět i zeď kolem zahrady. Jejich výhodou je propustnost a jistá pružnost.
Zásadní význam má výplň gabionů. Mohou to být větší úlomky žuly, čediče, křemence nebo dolomitu, ale i jemnější štěrk nebo oblázky. Kombinací více plniv je možné jednolitou gabionovou zeď zpestřit decentním vzorem odlišné barvy. A pokud kameny v koši prosypeme zeminou, dají se gabiony osázet keři nebo skalničkami.
Chce to fortel
Jestliže máte v úmyslu vyztužit zdí nebo zídkou patu odkopaného svahu, raději práci svěřte odborníkům, aby vám celý svah nesjel dolů. Obvykle se tu pracuje s betonovými dílci tvaru „L“ a ty se pak pohledově zakryjí kamenem nebo dřevem.
Dlouhé zídky by měly sedět na solidní základové desce nebo alespoň na pevné drenážní vrstvě. Jinak totiž tyto zídky rády praskají. Nezaškodí v nich vytvořit dilatační spáry a také je rozumné je opatřit drenážními otvory.
Zdánlivě nejjednodušší jsou zídky volně ložené, suché. Tady je ale hodně náročné vybírání a zkoušení jednotlivých kamenů, aby seděly co nejvíce natěsno. Spáry suchých zídek můžeme vysypat zeminou nebo pískem.
Pozor na soudružnost cihel!
Na zásadnější řešení terénních nerovností nejsou staré cihly nejvhodnější, protože podléhají vlivům počasí rychleji nežli nově vypálené cihly nebo kámen.
Kde se stala chyba?
Palisáda se neobejde bez dilatačních a drenážních spár a v tom je její Achillova pata: jednotlivé prvky se mohou rozestoupit nebo vyklonit dopředu.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller