Kompostéry
Hnůj se zapíchnutými vidlemi trůnící uprostřed dvora je již naštěstí minulostí, ale ani volně ložený kompost na zahradě nedělá zrovna parádu a současně se stává letovou základnou pro obtížný hmyz. Zkrotit a zajistit nenápadnou přeměnu různorodého materiálu na kvalitní hnojivo pomohou právě kompostéry.
Kompost je nepostradatelnou složkou výživy pěstovaných rostlin, přitom ho můžeme mít zcela zadarmo a ještě tak nepřijde vniveč značná část odpadu z kuchyně ani rostlinný materiál průběžně vznikající v rámci zahrádkářských prací.
Otevřený kompostér
Každý typ kompostéru má něco do sebe. Otevřené typy, tzv. sila jsou vlastně ohrádkou buď z dřevěných latěk, plastových dílců, ocelových pásů nebo sítí. Mohou být samostatné nebo vícekomorové. Druhé fungují tak, že je naplňujeme postupně, abychom měli k dispozici vždy jednu komoru s již uzrálým kompostem.
Další výhodou je možnost přehazování kompostu i to, že se díky lepší cirkulaci vzduchu nepřehřívá. K nevýhodám patří osychání vrchní části kompostu a částečný přístup k tlejícím zbytkům pro hmyz a zvířata. A také charakteristický zápach šířící se v bližším okolí.
Pod uzavřením
Uzavřený kompostér je hygieničtější, zejména pokud ho máme postavený blízko domu. Veškerý biologický materiál uchovává diskrétně, zabraňuje rojení mušek a dalšího hmyzu, hodování potkanů a jiných zvířat včetně domácích mazlíčků, jimž může takové „přilepšení“ přivodit zdravotní potíže.
Co se týče vzhledu, nejčastěji se jedná o dřevěnou bednu s víkem, nebo plastovou ve tvaru komolého jehlanu s horním víkem pro vhazování odpadu a dolními dvířky sloužícími pro odebírání hotového kompostu.
Vzhledem k tomu, že v něm nelze kompost přehazovat, musí se vhazovaný materiál předem smísit, aby obsahoval tři díly hnědého odpadu a jeden zeleného. Jen tak se nastartuje kompostovací proces, který v těchto typech kompostérů probíhá tzv. za studena a jen v jejich malé části. Proces je také delší než v otevřeném sile.
Na doma
Samostatnou kapitolu tvoří domácí kompostéry, tzv. vermikompostéry, v nichž přeměna bioodpadu na organické hnojivo probíhá za pomoci žížal. Tím, že jsou určeny pro umístění v domácnosti, nejenže nezapáchají, ani se v nich při správném používání netvoří plísně, ale mají také zajímavý design. Zpravidla se jedná o plastové nádobky na nožkách, ve spodní části mají umístěn ventil pro čerpání vytvořeného tekutého hnojiva. Ideální denní dávka bioodpadu je přibližně 500 gramů, což představuje zhruba 2 až 3 centimetrovou vrstvu.
Co do kompostéru nepatří:
Kosti, maso, tuky, pecky, skořápky vlašských ořechů, šišky, chemicky ošetřená kůra a slupky ovoce, oddenkový plevel, rostlinný materiál napadený houbami a chorobami, uhelný a cigaretový popel, plasty, kov, sklo, letáky a časopisy.
Text: Zuzana Ottová
Foto: se svolením firem Mountfield, Hornbach, Zemito a Shutterstock