Statek v barvách rehka

Statek z druhé poloviny osmnáctého století koupila Lída Abrtová s manželem před šesti lety. Citlivou rekonstrukcí z něj během roku a půl dokázali vytvořit nádherné místo, které nabízí všechny vymoženosti současnosti a které si přitom zachovalo svého genia loci.

Lída ostatně v oblasti zařizování interiérů není žádným nováčkem. Před lety založila s manželem obchod s nábytkem a doplňky s názvem Anglická sezóna, který čerpá inspiraci převážně z anglických a francouzských obydlí. Pečlivým výběrem produktů vytvořila obchod s osobitou tváří, pod jehož značkou prodává výrobky od dlažby až po dekorační látky. Postupem času ale vytušila, že ne všichni zákazníci si umí se zařízením příjemného a pohodlného bydlení poradit sami, proto jim začala nabízet také své služby interiérové designérky. Její realizace byly jiné. V době, kdy většinový vkus směřoval ke strohému modernímu stylu, se nebála používat barvy, tapety, vzorované textilie a tvarově bohatý nábytek.

Masivní dřevo dýchá tou správnou energií. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Interiéru vévodí přírodní materiály a jemné odstíny. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Čas oběda ohlašují retro hodiny. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Opravit starý dům

Úspěch se brzy dostavil, a tak Lída začala pomýšlet na naplnění svého dalšího snu. Tím bylo opravit starý dům a vytvořit z něj neobyčejné místo pro setkávání. Spojení s Anglickou sezónou se přímo nabízelo. Na ten správný prostor, který by ji okouzlil a zároveň splňoval ostatní kritéria výběru, si ale musela počkat. Nakonec jej nalezla v Hobšovicích, kousek za Prahou nedaleko Slaného.

Vybavení koupelen je nejen komfortní, ale i krásné. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Masivní prkenná podlaha sjednocuje plochu prvního patra. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Při rekonstrukci se Leeda snažila zachovat maximum původních prvků. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Rekonstrukce jako lekce

Původní představy o snadné rekonstrukci vzaly rychle zasvé. Podle Lídiných slov to bylo období plné stresu, které zanechalo stopy na rodinných vztazích i jejím zdraví. Zároveň na něj ale vzpomíná jako na dobu, kdy si spoustu věcí uvědomila a naučila.
„Zpočátku jsme si naivně mysleli, že se to jen tak opraví. Nakonec se tady všechno vyrubalo, podlahy se musely vybrat padesát centimetrů do země a dělala se komplet nová elektrika, voda, kanalizace, plyn, omítky a nakonec i střecha včetně krovu. Vlastně zbylo jen obvodové zdivo,“ vypráví Lída o vypjatém období rekonstrukce. Starý dům totiž neměl věnec a krov přestával být stabilní.

„Hlavně střechu jsme podcenili. Stačilo kopnout a začala se rozpadat, takže se musela sundat. Z prvního patra jsme pak koukali dva měsíce do nebe. Zrovna na začátku roku, leden, únor. Začalo sem téct a já jsem pomalu propadala depresi. Dole už bylo pomalu hotovo a pak přijde taková pohroma.“ Práce na novém věnci a výroba krovu trvala několik týdnů. „Fakt to bylo hodněkrát až na dřeň, že jsem nechápala, jak se všechno nakonec podařilo, a ještě navíc tak rychle,“ uzavírá Lída vyprávění o době, kdy jí zrovna do smíchu nebylo.

Křesílko s taburetem láká k lenošení s knihou. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Velkorysou ložnici zútulňují tapety s jemným vzorem a tvarově zajímavý nábytek. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Správná cesta

O způsobu rekonstrukce měla majitelka poměrně jasné představy a díky své neústupnosti je také prosadila navzdory projektantovi, který ji přesvědčoval k použití současných stavebních materiálů.

„Velmi záhy jsme se rozešli. On sem chtěl dávat perlinku a lepidlo, ale já jsem to nedovolila,“ vzpomíná Lída. Rozhodla se pro způsob, který více respektuje staré stavební postupy. Podlahu tak odvětrávají tvárnice s využitím přirozeného proudění vzduchu. Všude v domě jsou vápenné omítky, které umožňují stěnám dýchat. Ze stejného důvodu dala přednost dřevěným špaletovým oknům, díky jimž je zachována mikrocirkulace vzduchu. Ani po několika letech se nikde na zdech neobjevila vlhká místa nebo plíseň a všechno funguje, jak má.

Velká ložnice je závěsy rozdělena na malé „pokojíčky“. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Prostor dříve sloužil jako showroom tapet a látek, proto každou stěnu zdobí jiný vzor. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Stěna ve společné koupelně je omyvatelná díky marockému štuku. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Jakou barvu má rehek

Původní podobou stavení se Lída nechala vést jen do jisté míry. Při rekonstrukci sem sama přinesla mnoho nových nápadů a podařilo se jí do historického objektu zcela přirozeně zakomponovat i takové „lahůdky“, jako je třeba nákladní výtah.

„Byly ale i doby, kdy jsem si nevěděla rady, jak dál. Prosila jsem ducha tohoto domu, aby mi pomohl. Když jsme tady poprvé spali, manžel a děti, najednou v jednu, ve dvě v noci slyším rány. Vzbudím se jenom já, jdu se podívat a vidím, že v okně, kde byla rozbitá tabulka, se plácá ptáček. Koukám na něj a byl to rehek zahradní. Měl černou hlavičku a oranžové bříško,“ vysvětluje Lída. Právě odtud se inspirovala při výběru barevné kombinace černé rytiny a oranžové fasády.

Kombinace nábytku z různých období vnáší prvek hravosti. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

V interiéru vládnou rostlinné motivy. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Pracovně dominují klidné odstíny modré a zelené. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Trochu jako na zámku

Budova statku není typickým selským stavením a nejen interiér svými vysokými stropy a rozměrnými okny připomíná spíš menší zámek. Zajímavý nábytek, výrazné tapety i vzorovaná dlažba společně s historickými prvky tvoří naprosto harmonický celek. Díky jemné barevnosti a všudypřítomným přírodním materiálům působí neobyčejně útulně.
Pulzujícím centrem domu je kuchyně a jídelna v přízemí. Kromě hygienického zázemí je zde také velká maštal, která už je dnes spíš konferenční místností, kde se mohou konat různá setkání či semináře. Majitelka mě dále provází do prvního patra, kde se nachází ohromná pracovna a ložnice. Přestože se jedná o jednu velkou místnost, příčky zde vytvořily útulné pokojíčky, které jsou oddělené závěsem a skýtají tak aspoň částečné soukromí.

Velká místnost slouží pro cvičení jógy, tanec či semináře. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Na použití přírodních materiálů si majitelka a designérka v jedné osobě velmi zakládá. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Období Anglické sezóny

Podle prvotních plánů měl být statek srdcem jejího obchodu. „Chtěla jsem, aby Anglická sezóna byla místem na venkově, v přírodě, kde se naši zákazníci budou cítit dobře, načerpají inspiraci a uvědomí si, jak by mohlo vypadat jejich bydlení. Vytvořili jsme prostor, kam si mohli vyrazit nakoupit, ale i posedět v kavárně, dát si kávu, občerstvení, polévku nebo domácí koláč. Zkrátka nabízeli jsme zážitek, co v běžném obchodě nezažijí,“ vysvětluje Lída. Postupem času se však ukázalo, že přestože zákazníci z prohlídky showroomu odchází nadšení, na prodejích se to neprojevilo tak, jak si představovala. Obchod se tedy vrátil zpět do Prahy, ale kouzelné místo zůstalo.

Krbová kamna zpříjemní večerní posezení. Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Jóga, tanec i meditace

Nakonec tedy došlo k tomu, co si Lída ve skrytu duše přála od začátku. Aby se statek stal hlavně místem setkávání, učení a vzájemné inspirace. Jeho prostory upravila tak, aby se zde mohly konat semináře, workshopy nebo školení pro firmy. Jako první uspořádala 28. února 2020 seminář na téma „Intuice a Nový čínský rok“. Záhy přišla omezení způsobená pandemií a na pár měsíců se statek opět uzavřel. Naštěstí se ale i v tomto období projevil ohromný zájem ze strany lektorů o využití prostor a sotva to bylo možné, začaly probíhat další kurzy a workshopy.

Text: Veronika Cerhová
Foto: Vladimír Hájek a archiv Leedy Abrtové

Statek v barvách rehka