Společná výsadba zeleniny

S rostlinami na jednom záhonu je to jako se sousedy, někteří si spolu sednou, pomáhají si, a jiní se snaží usurpovat si prostor pro sebe. Znalost těchto vztahů nám dopomůže k bohaté a zdravé úrodě.

Foto: Shutterstock

Společná výsadba vhodných druhů zeleniny do pařenišť, skleníků a především na záhony nejen šetří místo, ale současně zvyšuje šanci na to, že nám úrodu nezničí sucho nebo nezvaní hosté a choroby. Efekt ještě znásobí přidání některých bylinek a květin, které spolehlivě odpuzují škůdce. Pasivita rostlin, jež jsou nuceny zůstat za všech okolností na místě, je totiž jen zdánlivá. Umí volat o pomoc své příbuzné a spřátelené druhy i je varovat před nebezpečím, bránit si svá území, ale být rovněž ohleduplné k ostatním, pokud se tak chovají i oni k nim.

Správně vybrané sousedství může zvýšit výnos až o 20 %, zpravidla má vliv rovněž na chuť zeleniny. Proto je pro zahrádkáře výhodné při výsadbě dobré vazby co nejvíce podpořit.

V polykultuře by se měly střídat hlubokokořenové druhy s těmi s nízko položenými listy, což oběma zaručí trvalou vláhu, Foto: Shutterstock

Jak to funguje

Platí tu jednoduché pravidlo, že čím pestřejší směs zeleniny vysadíme, tím pestřejší a vyrovnanější bude sklizeň. V úvahu ale musíme brát především nároky na půdu, které známe i z monokultury, kdy jsou jednotlivé druhy zeleniny vysazovány postupně podle tratí, tedy požadavků na bohatou, nebo naopak na živiny chudší půdu. Dále jejich rozdílnou výšku, a s tím související konkurenci na světlo, ale i hloubku kořenů, aby si neodebíraly vzájemně vláhu. Hluboce kořenící druhy vytahují vláhu z hloubek, proto bude jejich sousedství pomáhat mělce kořenící zelenině. Druhy s nízko posazenými listy udrží vláhu z deště nebo zálivky pod sebou a chrání tím půdu před vysušením, zároveň rády využívají polostín, který jim poskytují vyšší druhy. Co se týče chorob a škůdců, téměř univerzálním bodyguardem je česnek, který odpuzuje hmyz a hlodavce, působí protiplísňově a antibakteriálně. Nesnese se s ním ovšem hrách, fazole, sója a brambory.
Pro fungování polykultury je velmi důležité průběžné sklízení, aby zelenina nezabírala zbytečně místo ostatním, nevybíhala do květu a následně se živelně nevysemeňovala na záhon.

Více záhonů 5 umožňuje po celou sezónu pěstovat zeleninu s různými nároky na růst, Foto: Shutterstock

Polykultura v praxi

Při zakládání polykulturního, tedy vícedruhového záhonu musíme mít na paměti tři věci a to, že záhon musí mít kvalitní a prokypřenou zeminu, dále by měl být povrch záhonu co nejdříve plně kryt listy zeleniny, aby půda vysychala, ale zároveň tak, aby jednotlivé druhy nemusely bojovat o životní prostor.

Bez plánování to rozhodně nepůjde, je třeba si předem určit, které druhy, případně jejich odrůdy se budou postupně na záhonu střídat, tzn., že budeme začínat ranou zeleninou a sezónu končit pozdními odrůdami, nebo například vedle nejdříve dozrávajících ředkviček vysadíme zeleninu, která po jejich sklizni zakryje volnou půdu svými narůstajícími listy. Tím pro ně bude mít zároveň dostatek prostoru a nebude utlačovat jiné, drobnější druhy.
Většinou kombinujeme takzvané hlavní rostliny, tedy zeleninu, z níž chceme mít největší výnosy a doprovodné druhy, jimiž vyplňujeme volná místa mezi nimi, nebo jimi osazujeme okraje záhonu. K tomu je ideální zelenina či bylinky odpuzující hmyz, například koriandr, saturejka, máta apod. Pro plazivé druhy jako jsou okurky, cukety, dýně, patisony vytvoříme raději samostatný záhon.

Než se zelenina rozroste, můžeme půdu okolo ní chránit před vysycháním a zaplevelením nižší vrstvou mulče, Foto: Shutterstock

Málo je někdy více

Výsev provádíme řídčeji oproti monokulturnímu pěstování. Zkušení pěstitelé radí začít s menším počtem druhů, abychom fungování mezi jednotlivými druhy lépe poznali. Optimální je počet šesti až osmi včetně jejich odrůd, a po odzkoušení v dalších letech můžeme postupně přidávat další druhy a odrůdy, takže se nám jich na jednom záhonu nebo záhonech sousedících může ve výsledku setkat i několik desítek. Než se k tomu ovšem dopracujeme, může uplynout i několik let. V prvních letech se nevyhneme ani zbavování půdy od plevelů. Za trochu trpělivosti nám po čase bude odměnou, že se o záhony téměř nemusíme starat a jen je budeme chodit kontrolovat, případně jim drobně vypomoci se zálivkou v době dlouhodobého sucha. Především budeme sklízet a vysazovat na uvolněné místo novou zeleninu.

Ředkvičky jsou díky rychlému růstu vhodné pro vyplnění mezer na záhonu, Foto: Shutterstock

Co se záhonem po sezoně

Po poslední sklizni je třeba zlikvidovat všechny usychající nadzemní části rostlin, kořeny košťálovin či salátů můžeme ponechat v zemi, do jara se rozloží a obohatí ji o organickou hmotu i ji provzdušní. Na záhon vysejeme jako zelené hnojení například hořčici, luskoviny apod. Druhou možností je zasypat záhon vrstvou hrubého kompostu a zamulčovat slámou. Na jaře však na něj můžeme vysázet pouze druhy vyžadující zeminu bohatou na živiny a dusík. Můžeme také ponechat některé záhony jeden rok bez hnojení, abychom mohli hned zjara sázet i zeleninu, tzv. druhé trati.

Zdravá a bujně rostoucí zelenina je nejlepším důkazem, že polykulturní pěstování jí svědčí, Foto: Shutterstock

Zelenina podle tratí

Jde o výsadbu druhů zeleniny se shodnými nároky na výživu.

• 1. trať – zahrnuje druhy zeleniny, které vyžadují půdu prohnojenou organickými hnojivy.
• 2. trať – druhy s vysokými nároky na obsah humusu v půdě, nesnášející vysoký obsah dusíku v půdě.
• 3. trať – druhy vyžadující chudší půdy.

Vzájemné vztahy zeleniny

Ochranářské rostliny

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Společná výsadba zeleniny