Obnova vnitřních omítek
Hliněné omítky mají zajímavou povrchovou strukturu a nejsou určeny jen pro stavby z nepálených cihel (Na-chalupu.cz)
Doporučení pro správný výběr nových omítek by se mělo odvíjet především od skladby zdiva. Někdy tak lze do chalupy konečně vrátit omítky, které tam patří.
Na chalupě přicházejí otázky ohledně vnitřních omítek na pořad dne v případě skutečně důkladné rekonstrukce nebo u nově stavěných zdí, což mohou být nejrůznější příčky, vestavby koupelen, dostavby dalších místností nebo i rozsáhlejší opravy v souvislosti s budováním nových instalací. Druh omítky i způsob omítání je nutné volit podle několika kritérií, z nichž tím základním je druh omítaného materiálu a také převažující typ původních omítek v domě. Neplatí to ale vždy, protože někdy je taková rekonstrukce dobrou příležitostí zbavit se starých omítek beze zbytku. Vcelku jednoduchá je situace u standardního zdiva, náročnější je to pak u zdiva smíšeného, což může být kombinace pálených cihel a kamenů nebo pálených a nepálených cihel.
Na trhu je dostupná
poměrně rozmanitá
nabídka produktů
pro omítání interiérů
s různým typem
zdiva i vlhkostními
podmínkami
Hlína je věda
U domů z hliněných cihel se sice často doporučuje použití hliněných omítek (nemusí přijít jen na nepálené cihly) ale mnoho lidí odrazuje náročnost jejich aplikace i specifický vzhled, takže často hledají alternativu mezi standardními materiály, které mohou hliněné omítky nahradit. Je však třeba vybírat možnou náhradu s rozmyslem, protože použitím nevhodných omítek můžete výhody stěn z nepálených cihel zcela popřít a zadělat si na nemalé problémy. Jakákoli omítková směs s obsahem cementu má totiž tendenci stěnu uzavřít a zabránit jí v přirozené distribuci vlhkosti. Ta se pak drží ve zdech, narušuje strukturu hliněného zdiva a vede k jeho postupné degradaci.
Řešení spočívá v použití tradičních vápenných omítek nebo je třeba vzít „na milost“ omítky hliněné, které se v každém případě vyznačují řadou předností, z nichž je originální vzhled pouze třešničkou na dortu. Navíc je třeba připomenout, že díky vzrůstající popularitě těchto materiálů najdete nejen značný počet firem i jednotlivců, které se na „hlínařinu“ specializují, ale rovněž můžete na trhu vybírat z různých typů omítek tohoto typu, jejichž zpracování a aplikace není problém ani pro zručného laika bez předchozích zkušeností. Navíc je k dispozici řada návodů na YouTube, příslušné facebookové skupiny s mnoha zkušenými členy včetně profesionálních řemeslníků i možnost účasti na různých workshopech. Možná si po seznámení s hliněnými omítkami tento materiál oblíbíte natolik, že už nebudete chtít nic jiného!
Specifická situace ovšem nastává při obnově omítek stěn a stropů v dřevěnicích a roubenkách. Můžete samozřejmě zvolit jednodušší cestu vnitřního obložení očištěných dřevěných stěn, ale pokud chcete zachovat tradiční postup i při rekonstrukci omítek, bude vás čekat poměrně pracné nanášení hliněné omítkové směsi na nosný rošt, který se podle krajových zvyklostí dělal z tenkých prkének či z rákosových rohoží. Modernější, ovšem ne vždy použitelnou alternativou je rabicové pletivo. Nutno říct, že obnova tradičních vnitřních omítek v dřevěných stavbách je poměrně náročná záležitost, kterou je vhodnější svěřit zkušenému odborníkovi.
Široký sortiment pastovitých štukových omítek a stěrek se snadnou aplikací umožní obnovu finálních omítek do dokonalé roviny
Cementové malty
Průmyslově vyráběné omítky (malty) s příměsí cementu a dalších pojivových složek vycházejí z tradičních receptů na vápenocementové malty k omítání a jejich použitím obvykle nic nezkazíte, pokud je aplikujete na standardní zdivo z cihel či tvárnic. Ideální je přistoupit k obnově takových omítek se vší důkladností, která obnáší osekání a očištění původní omítky až na samotné zdivo, nanesení penetračního nátěru a poté nahození tradičním způsobem v několika vrstvách jádrové a štukové omítky.
Pokud je původní omítka dostatečně soudržná, suchá a kvalitní a vyžaduje pouze drobné opravy různých výtluků a prasklin, postačí využít brousitelné tmely a stěrky, případně tradiční sádru. Po zapravení nerovností a vyrovnání povrchu je vhodné odstranit případné nánosy staré malby, použít penetrační nátěr (adhezní můstek) a docílit dokonalého povrchu s pomocí klasické štukové omítky nebo pastovitých alternativ včetně sádrových omítek. Ty jsou určeny do prostor, v nichž nebudou vystaveny zvýšení vlhkosti a lze s nimi poměrně snadno docílit dokonale hladkých stěn.
Omítkové směsi s vyšším podílem cementu jsou poměrně stabilní, doporučují se i do vlhkých prostor a dobře se s nimi pracuje, ale mají i nevýhody plynoucí právě ze zmíněné cementové složky. Na rozdíl od omítek s převažujícím podílem vápna uzavírají vlhkost ve stěnách a za určitých podmínek mohou trpět vyšší mírou praskání.
U starších chalup se smíšeného zdiva s proměnlivou vlhkostní charakteristikou tedy opět stojí za úvahu poohlížet se i v nabídce průmyslově vyráběných omítkových směsí po těch s vyšším podílem vápna, případně rovnou po výrobcích doporučovaných například pro rekonstrukce památkových objektů, nebo si namíchat omítky vlastní a mít tak podíl jednotlivých pojiv zcela pod kontrolou.
Dobré rady
- Obnova omítek by měla být důsledná. Kombinace původní a nové omítky na jedné stěně sice udělat lze, ale může to v budoucnu způsobit problémy.
- Cementová složka v maltě výslednou omítku zpevní a prodlouží její trvanlivost ve vlhkých prostorách, ale zároveň má tendenci uzavírat vlhkost ve zdech. Pro stěny z nepálených hliněných cihel je zcela nevhodná, obezřetně je s ní nutno zacházet i u smíšeného zdiva.
- Používáte-li penetraci, můžete podle výrobců těchto materiálů zlepšit soudržnost stěn a omítkových směsí. U vlhkostně nestabilního zdiva však vybírejte penetraci, která stěny neuzavře, a řeďte ji v doporučeném poměru.
Text: Richard Guryča
Foto: Autor, archiv firem a Shutterstock
