Pod rodným krovem

Roubenka v nevelké obci na Rokycansku přitahuje pohled barvou světlého medu. Nedalo nám, abychom se majitele nezeptali, jakou lazurou svou dobře udržovanou stavbu natírá.

Současný majitel, Petr Jonák, nám vysvětlil nejen to, jak udržuje trámy, ale pověděl i o dalších úpravách památkově chráněného stavení, kterému je letos právě 145 let. Petr hrál kdysi hokej, první ligu za plzeňskou Škodovku, kde po skončení kariéry hráče pokračoval jako trenér. Původně se však vyučil elektrikářem, a po revoluci se k řemeslu zase vrátil. Když zdědil rodičovský grunt, dovedl si tedy s opravami poradit.

Jedno z oken, která osadila firma Tospur osadila dvojsklem na zkoušku, skončilo na konci verandy. Vpravo vedle něj vodíte dveře ke schodům do podkroví

Začínali od podlahy

Jonákovi žili léta v Plzni. Na venkov se odstěhovali před jednadvaceti lety, kdy v chalupě ještě žili Petrovi rodiče. „Jezdil jsem skoro dva roky do Německa, abych vydělal peníze na opravy. Chalupa už je dost potřebovala,“ vzpomíná Petr.

Nejdřív přišly – jak už to bývá – na řadu podlahy. A pod nimi se objevila dřevomorka v místě, kde sákla voda porušeným komínem, a tam, kde visel starý prorezlý bojler. „Výkop houbou zamořených podlah a pak nové vrstvy, tedy na základní beton lepenku IPA, svrchní beton a ještě deset centimetrů polystyrenu, jsme dělali ve střední části chalupy. Rodiče obývali prostory ve štítě a museli tenkrát lézt ven oknem po fošně,“ usmívá se chalupář, kterému při rekonstrukci hodně pomohl sestřin manžel, zedník. Společně vykopali i šachtu kolem celé chalupy, na dno natáhli provětrávací „husí krky“ a zasypali je kačírkem.
V místě staré černé kuchyně si tenkrát mladí zařídili novou kuchyňku a vedle sprchový kout. „Pec už jsem bohužel nezachránil, táta ji pár let před tím vykopal. Ten prostor má jen dvanáct čtverečních metrů, přesto jsme odsud vyvezli tři valníky sutin! Dělali jsme také nový rozvod vody a elektřiny. Ale bylo to tady hodně stísněné, proto jsem před pár lety kuchyň zase předělal,“ ukazuje majitel prostor, propojený teď širokým průchodem se sousední místností, kde je pohodlný jídelní kout.

V pokojích rodičů položil Petr staré půdovky. Nejdřív samozřejmě odstranil staré vrstvy podlahy, která je v těchto místech nad sklípkem. „Dal jsem tam vrstvu lehkého liaporu, polystyren a beton se železem, do kterého jsem ukládal půdovky na koso. Pak přijeli odborníci z jedné plzeňské firmy a sbrousili je. Sám jsem se do téhle práce nepustil, je kolem ní spousta prachu. Já jsem nakonec cihly natřel Estedienem, hustým ekologickým přípravkem, aby se nedrolily,“ vysvětluje.

Novou podlahu už Petrovi rodiče nezažili. Ale úpravu svých dvou pokojů při štítové stěně ano. Syn jim tam při výměně spodního trámu postavil asi 5 cm od roubení sádrokartonovou předstěnu, za kterou skryl vodovodní trubky. „Do dřeva jsem je sekat nechtěl. A tohle řešení má i další výhodu – stěna luftuje.“

Dnes je roubení bez obkladu; vzhledem k tomu že bylo nabílené, je světlejší než zbytek chaupy

Povinnosti k památce

Pokud jde o vnější podobu památkově chráněné stavby, ctili manželé Jonákovi tradici. Postup oprav probírali s památkáři z Plzně a prý se vždy dobře domluvili. Po výměně volal spodní trám roubení přední štítové stěny, která míří na sever. I když ležel na kamenné podezdívce, byl shnilý. „Měl jsme tenkrát štěstí, že sem s partou z firmy Tesmo přišel výborný řemeslník, Ukrajinec. Uměl se dřevem kouzla. Znal ještě starý postup výměny trámu pomocí klínů. Natloukli s pomocníkem o spáru výš čtyři klíny, v nejtlustším místě měly asi tři centimetry, a zvenku vytrhli starý a zasunuli nový tesaný trám. Bylo to obdivuhodné. A hlavně nebylo nutné vyheverovat vzhůru celou stěnu,“ pochvaluje si chalupář.

Při této akci se navíc Jonákovi rozhodli obnovit před štítovou stěnou verandu. „Za mého mládí tady nebyla, ale původně ano. Svědčil o tom i velký převis střechy. V trámech jsme ještě objevili dlaby. Práce se ujal zase ten šikovný mládenec z Ukrajiny.“ Chalupář myslel, že bude nutné vyměnit i trámy na sluncem a deštěm nejvíc navštěvované západní straně. Ale ukázalo se, že heraklit, který tam před lety přitloukl jeho otec, dřevo dobře ochránil.
„Byl připevněný na lištách, takže prostor za ním větral. Když jsem kryt shodil, vypadaly trámy nečekaně dobře,“ hodnotí Petr. Pak plnila ochrannou funkci stěna z polínek, pečlivě vyrovnaná na fošnách, ale před pár lety se majitel rozhodl trámy odkrýt a zkontrolovat. Pod zbytky vápna, kterým byla roubenka kdysi opatřená, objevil dole vyryté vročení Wh4 čp. 1874. A tak se polínka na tu cennou stěnu nevrátila.

Chalupář ji ošetřil stejně jako ostatní části konstrukce. „Je to u nás tradice. Otec, a před ním děda, vždy jednou za dva tři roky roubení omyli rejžákem, přebytek vody odsáli houbou, a pak trámy natřeli rozvařeným mýdlem se sodou. Zbytky mýdla se zase stáhnou houbou na auto.“ Petr to tedy léta dělá taky tak. Jen už nic nemusí strouhat a rozvařovat, mazlavé mýdlo se dá koupit.

Návrat k šindelu

Nejvíc si Jonákovi užili se střechou. Sto let ji chránil původní štípaný šindel. Pak došlo k neštěstí. „Někdy v polovině dvacátých let minulého století soused zapálil svoji stodolu a od ní se oheň přenesl i na dvě naše stodoly. A s nimi shořelo také kratší křídlo chalupy. Původně totiž byla do ‘elka’. Ani na zbytku stavení šindel nevypadal moc dobře, proto na něj děda přibil eternit. Byl tady dalších zhruba osmdesát let.“ Ohořelé, ale ještě pevné trámy hospodář nevyhodil – a jeho vnuk Petr je použil na výměnu za uhnilé dřevo roubení vpředu.

Vraťme se ale ke střeše. Její půdorys se sice po požáru zmenšil na obdélník čtrnáct a půl metru na osm, ale na štípaný šindel přesto nebyly finance. Levnější řezaný vypadal taky dobře. Ale hodně se prodražil. Už za pět let začal hnít. „Nevěřili byste tomu, ale trvanlivější byl i ten původní ohořelý. Pojďte se podívat,“ vede nás Petr k zadnímu štítu chalupy, který je tím starým kvalitním dřevem částečně obložen. „Natírali ho močůvkou, která má, jak je zřejmé, protipožární vlastnosti.“

Dnes je sedlová střecha opět pokryta kvalitním štípaným šindelem. Při jeho pokládce Jonákovi pamatovali na osvětlení podkroví, které chtěli upravit pro potomstvo. Na staré fotce objevili, že ve střeše byl vikýř. „Za dědy z něj zbyla jen plechová troska, kterou pořád na půdu teklo. Poradili jsme se s památkáři a kluci z Tesma vytvořili tenhle parádní kousek. A taky jsme se domluvili, že do zadního štítu dáme stejně jako vpředu dvě okna. Vyřezal jsem otvory motorovkou a se synem jsme je osadili.“

Podkrovní proměna

Koncem minulého století už se rodina v přízemí stěží vešla. Dcera Gabriela měla rodinu, a když přijeli za Adamem kamarádi, spali prý na pavlači, ve stodole i ve stanech. „Chtěli jsme pro ně upravit podkroví už dřív, jenže jsme kasičku vysypali do střechy,“ vzpomínají chalupáři a líčí, jak jejich půda s povalovou podlahou a prkny ve dvou menších místnostech ve štítě, kde se sušívalo zrní, vypadala.

Dnes je v podkroví několik ložnic a koupelna, které se vtěsnaly do poloviny přilehlé k severnímu štítu. V polovině u jižního štítu vznikl okouzlující prostor, v němž je při dělicí stěně kuchyňská linka, doplněná tón v tónu rustikálním obkladem, a zbytek z padesáti čtverečních metrů jen spoře zaplněn nábytkem. Smrková podlaha je opatřená lakem Bona. Neobvykle konstruován je hlavně vstup do podkroví.

„Nechtěli jsme, aby se chodilo stejnými dveřmi jako do přízemku. Rozhodli jsme se pro řešení, které vymyslel dokonce už před mnoha lety děda. Do podkroví se vstupuje dveřmi ve východní stěně chalupy. Hned za nimi je samostatné schodiště, po jehož pravé straně je prosklená stěna do obytného prostoru. Nově ukončená podlaha podkroví je vynesena krásnými trámy, které jsem skoro zázrakem sehnal z jedné staré chalupy.“

Proměny oken

Při nedávné návštěvě medové chalupy jsem se přesvědčila, že majitelé svůj domov stále vylepšují. Na první pohled nic nepostřehnete, i když jde o zásah dost významný – přináší oproti dřívějšku 5 tisíc korun úsporu na topení. Pokud sázíte na úpravu oken, máte pravdu.
„Objevil jsem na internetu firmu Tospur z Moravy, sídlo mají nedaleko Napajedel. Dovedou zateplit okna výměnou jednoduchých skel za izolační dvojskla do původního rámu.

odmínkou samozřejmě je, že jsou okna dobře udržovaná, což u nás platí,“ konstatuje Petr. „Nové sklo opatřené po obvodu úzkým plastovým profilem se po celém obvodu křídla uchytí vruty do dřeva a z obou stran zatmelí. Dřevěné příčky, přesně stejné jako u vnitřních křídel, jsou z obou stran také přitmelené,“ ukazuje chalupář.

Před dvěmi lety nechali Jonákovi upravit první polovinu oken – co to udělá. A loni před zimou tuto proměnu dokončili. Dokonce nejen v chalupě. Stejným způsobem zateplili také bývalý chlívek ve dvoře, kde je teď ubytování pro návštěvy. A před vstupem vytvořil Petr verandičku, v níž teď sedávají nejraději – chráněni před větrem i deštěm. Ale zpět k oknům. Milovníci tradičních součástí konstrukce samozřejmě zachovali krásná původní okna, která v chlévě byla. Ta zateplená jsou jen uvnitř, na vnitřním líci stěny. Je to velmi dobré řešení.

Text: Marie Rubešová
Foto: František Vaňásek a autorka

Pod rodným krovem