Japonské javory

Rozhodně nepatří jen do zahrad ve východním stylu. Díky elegantnímu vzhledu umocněnému zajímavě tvarovanými a nádherně zbarvenými listy se stanou šperkem každé pěstěné zahrady.

Na japonských javorech je nejkouzelnější proměnlivá hra barev, kterou zahájí zjara při rašení nových listů a dokončí na podzim, kdy se téměř všechny zbarví buď do ohnivě červené, nebo zářivě oranžové.
Skupinu tvoří několik druhů, z nichž byl vyšlechtěn nespočet kultivarů, které se liší vzrůstem, tvarem koruny, mírou laločnatosti listů a jejich zbarvením. Zpravidla se jedná o menší jedno kmenný či více kmenný strom nebo vyšší keř vzpřímeného anebo převislého růstu. Nejčastěji se můžeme setkat s kultivary javoru dlanitolistého (Acer palmatum) a javoru japonského (Acer japonicum). V nabídkách zahradnictví se pod označením „japonský“ objevuje také javor Shirasawa neboli shirasavánský (Acer shirasawanum). Do skupiny se přiřazuje ještě druh s poněkud zavádějícím názvem javor korejský (Acer pseudosieboldianum).

Javor japonský

Dřevina se do světa rozšířila z japonských ostrovů Hokkaidó a Honšú, původním druhem je ale rovněž na ruském ostrově Kunašir. Roste v lesích až do nadmořské výšky 1 500 metrů a v dospělosti dosahuje 7 až 10 metrů. Listy má téměř okrouhlé, pilovité, s velkým počtem vejčitých laloků, zelené zbarvení na podzim přechází do červené.

Větší, hluboce vykrajované listy jsou typické pro Acer japonicum ‘Aconitifolium’

Javor dlanitolistý

Je taktéž domácím druhem v Japonsku, konkrétně na ostrovech Honšú, Šikoku a Kjúšú, dále v Koreji, částečně v Číně a pravděpodobně i na Tchaj-wanu. Může mít formu stromku s nízko zapěstovanou korunkou nebo keře. V původní domovině dorůstá kolem 15 metrů, v našich podmínkách však zřídka dosáhne poloviční výšky. Drobnější řapíkaté listy s kopinatými laloky jsou po okraji dvojitě pilovité, z počátku i jemně chlupaté. S příchodem podzimu se zbarvení listů mění ze zeleného na výrazně červené. Vzhledem k velmi malým přírůstkům se dobře uplatní v menších zahradách, vhodné kultivary pak na skalkách či jako bonsaje.

Javor dlanitolistý září na břehu jezírka

Nejznámější kultivar javoru dlanitolistého ‘Atropurpureum’ má hluboce rozeklané purpurové listy

Javor shirasawanský

Roste především na ostrově Shikoku a v menší míře ve střední a jižní části ostrova Honshú v podhorských a horských oblastech ve výškách 700 až 1 800 m nad mořem. Je blízkým příbuzným japonského javoru, jako samostatný druh byl uznán v roce 1980. Podobá se dlanitolistým druhům, ale neroste do šířky, list připomíná tvarem rozevřený vějíř s pravidelnými sklady a plody se u něj objevují nad listy. U obou nejpěstovanějších kultivarů ‘Aureum’ a ‘Summergold’ jsou na jaře jasně žluté, na podzim se barví do oranžových odstínů.
Strom má středně rychlý růst, roubované stromky vytvářejí zdání, že nerostou vůbec. V padesátém roce od výsadby měří okolo 3 metrů, dospělý strom tak budou moci obdivovat až naši potomci.

Světlolistý kultivar javoru Shirasawa ‘Summergold’ je jedním z mála, jemuž neuškodí ostré letní slunce

Javor shirasavánský ‘Aureum’ má v létě svítivé zbarvení

Správné místo

Japonské javory nemají rozsáhlý kořenový systém, tudíž mohou být vysazeny ve skupinách s dalšími stromy, které jim vytvoří zelenou kulisu, ale i v blízkosti domu, neboť nehrozí narušení základů. Pěstitelské podmínky se u jednotlivých kultivarů liší, ovlivňuje je nejen tvar a výška stromu, ale také konfigurace a barva listů. V přirozeném prostředí rostou tyto dřeviny často ve formě podrostu, takže jsou zvyklé na částečný stín, pro většinu je tudíž na zahradě ideální stanoviště osluněné pouze v dopoledních a podvečerních hodinách. Druhy s dvojbarevnými, panašovanými nebo třásnitými listy jsou obzvláště citlivé na ostré sluneční paprsky, potřebují polostín nebo místo s rozptýleným světlem.
V Japonsku panuje vyšší vzdušná vlhkost, z toho důvodu musíme v našich zahradách zajistit javorům co nejstabilnější vlhčí prostředí. Nejlépe se nám to podaří výsadbou poblíž potoka či jezírka.

Životodárná vláha

Půdu potřebují stále mírně vlhkou, dobře propustnou, bohatou na živiny, lehce kyselou až neutrální. V těžké jílovité půdě nepřežijí. Pro udržení vlhkosti je vhodné použít mulč zejména po výsadbě. Půdu kolem kmene je třeba udržovat bez trávy a plevelů, nakypřenou, aby jí mohla pronikat vláha. Zejména stromky mladé nebo pěstované v nádobě jsou velmi náročné na zálivku.
Pro zdravý a silný růst je nutné půdu kolem stromů na jaře a v létě jednou měsíčně pohnojit humusem a jednou ročně lze přidat hnojivo pro víceleté rostliny. Nikdy ovšem nepoužíváme dusíkaté hnojivo, ani nehnojíme nadbytečně. Pokud jsou pěstovány ve správných podmínkách, netrpí japonské javory prakticky žádnými škůdci.
V prvních letech po výsadbě je v zimě důležitá ochrana proti silnému mrazu a prudkému slunci. Dobře zakořeněné a vzrostlejší javory snesou mráz mezi -20 °C až -29 °C, záleží na kultivaru. Další nebezpečí představují pozdní jarní mrazíky, které mohou poškodit křehké nové listy.
Rozmnožování probíhá podle odrůdy buď semeny, řízky, nebo roubováním.

Nechme jim volnost

Zahradníci doporučují nechat japonské javory růst bez výchovných řezů, které by mohly pokazit jejich osobitý tvar, jež si samy přirozeně udržují. Odstraňujeme proto brzy z jara jen suché a poškozené větve, případně můžeme provést během vegetačního období lehkou úpravu pro usměrnění růstu.

Zbarvení listů do značné míry ovlivňuje počasí, intenzita tak bývá každý rok trochu jiná.

Krása není zadarmo

Jen pečlivě zasazený strom brzy dobře zakoření a bude mít tvar a zbarvení listů odpovídající danému kultivaru.
Během období sucha je nutné javory často hojně zalévat, v horkých dnech ráno a večer postříkat vodou listy, jinak budou schnout a padat.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock