Vertikální zahrádka
Pravděpodobně nejvíc ji oceníme v městském prostředí, kde nám chybí skutečná zahrada a chceme mít svůj kousek zeleně. Ale i u rekreačních staveb s ní můžeme zkrášlit plot, zeď, oživit terasu či kout s venkovním posezením.
Hlavní devízou těchto zahrádek je potřeba minimální plochy pro umístění. Nemusíme mít k dispozici vlastně vůbec žádný pozemek, stačí nám zeď domu, a to buď z exteriérové, nebo interiérové strany. Kromě speciálních systémů lze vertikální zahradu vystavět ze svahovek, o nichž pojednává samostatný článek v tomto čísle.
Jednoduchou variantu představují vícepatrové stojany a regály, které lze podle potřeby přemisťovat. Jako základ zahrádky poslouží i osvědčené palety.
Na podlahu i na stěnu
Záleží na systému, který pro instalaci zvolíme. Někdy vytvoříme zahrádku jen s několika rostlinkami, u jiných systémů můžeme spojováním modulů ozelenit zeď třeba o ploše 100 metrů čtverečních. Takové vertikální zahrady už většinou připravují na míru zahradnické firmy.
Systémy mohou být pouze závěsné nebo umožňují díky samonosné konstrukci i postavení na zem. Pokud mají rohové prvky, lze s nimi ozelenit zeď přes roh nebo vyskládat zahrádku s čtvercovým či obdélníkovým půdorysem. Konstrukce může být z kovu, častěji je ale celý systém vyroben z odolného plastu.
Rozdílný je také způsob umístění rostlin. Některé typy sestávají z nosných desek nebo lišt, na něž se připevňují police určené pro umístění květináčů či truhlíků. Jiné mají integrované nádoby, do nichž se rostliny vysazují přímo. Elegantní verzi představují kapsáře vyrobené z plastu či několikavrstvého plátna s nepromokavou zadní vrstvou.
Jak na výsadbu
Nejlépe se vertikálním zahradám daří na závětrné straně, kde rostliny nevysušuje vítr. Pokud nejsou osázeny stínomilnými rostlinami, měly by být na slunečném či polostinném stanovišti, neboť nedostatek světla u nich způsobuje ztrátu barvy i vitality.
Budeme-li rostliny pravidelně hnojit, můžeme je umístit do polic přímo v květináči, v němž jsme je zakoupili. Jinak k výsadbě použijeme nejlépe speciální substrát, který je lehčí než běžná zemina. Mimo jiné je tak zajištěn lepší odtok přebytečné vody a provzdušňování.
Závlaha a hnojení
Menší vertikální zahrady lze zalévat ručně, pohodlnější a pro rostliny optimálnější je automatické zavlažování. Do závlahového systému je voda dodávána buď hadicí napojenou na vodovod, nebo z nádoby pomocí čerpadla. V rámci šetření se zbývající odkapaná voda shromažďuje v nádrži pod zahrádkou a je znovu použita na další zavlažování.
Hnojí se zpravidla tekutým hnojivem, frekvence se řídí druhem vysázených rostlin, obecně jednou za dva měsíce.
Pozor na přelití
Příliš mnoho vody je horší než její dočasný nedostatek, neboť způsobuje uhnívání kořenů a úhyn rostliny. Zaléváme proto méně často, ale vydatněji, nejlépe ráno či večer.
Jak se zalévá?
Závlahová voda je vedena skrytým potrubím do nejvyššího patra stěny, odkud pak přebytečná voda přepadává do nižších pater. Poslední řada musí být umístěna nad sběrnou nádobou nebo místem, kde může voda volně odtékat na zem.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Archiv firem