Večerní květiny

Rubrika: Odpočinek na zahradě, Péče o zahradu, Zahrada

Když začíná padat soumrak, ožívá zahrada podobně jako město nočním životem. Jen namísto barů jsou to květiny, které nabídnou lahodný nektar můrám a připraví úžasnou podívanou podkreslenou omamnou vůní.

Vpravdě pohádková jména večernice a nocenka napovídají, že máme tu čest se skutečnými královnami noci. Nejsou ale jediné, které k sobě lákají noční motýly intenzivní vůní. Některé rostliny mají pro posílení svého cíle zářivě bílé nebo bledé zbarvení okvětních plátků. Nicméně nocenka jde v rafinovanosti ještě dál, tyčinky uvnitř květu světélkují jako neonové nápisy nad nočním podnikem.

U večernice vonné není hlavním lákadlem samotný květ, ale vůně, kterou vydává

Pozemská hvězda

Večernice vonná (Hesperis matronalis) patří k nejznámějším rostlinám, které kvetou v nočních hodinách. Drobné jednoduché, zřídkakdy plné, bělavé, fialové či tmavě purpurové květy uspořádané v hroznu jsou velice podobné těm, jež se objeví, jestliže zapomeneme ředkvičky na záhonu. Hlásí se tak ke své příbuzné z čeledi brukvovitých. Sladká, silná vůně připomínající pro změnu hřebíček se bude ztemnělou zahradou linout od června.
Dvouletá či vytrvalá bylina větvící se v polovině své výšky může dorůst až do 120 cm. Co se týče umístění, vyhovuje večernici slunné, mírně zastíněné stanoviště s vlhčí zahradní půdou bohatou na humus. Dobře se uplatní jako podrost vyšších keřů či stromů. Za vhodných podmínek se množí samovýsevem a osidluje větší plochy.

Nocenka si návštěvu opylovačů pojistila nápadnými květy a světélkujícími tyčinkami

Společnice na jednu noc

Druhou nejvýraznější rostlinou, která doslova ráda ponocuje, a to od června až do října, je nocenka zahradní nebo také nocenka jalapenská (Mirabilis jalapa) pocházející z peruánských And. Nálevkovité, až 6 cm dlouhé květy sestavené v koncových svazečcích se otevírají v podvečerních hodinách, s přicházejícím ránem uvadají, aby následující večer vykvetly nové. V angličtině nese pojmenování „Four O’Clock“, tedy kvetoucí o čtvrté hodině odpolední. Specialitou nocenky je, že na jedné rostlině mohou být květy různých barev: žluté, červené, fialové, bílé i vícebarevné. Němci jí z toho důvodu přisoudili označení „čarovná květina“.
Rostlina vytvářející půlmetrový až metrový hustý keřík je vhodná na slunce, do polostínu i stínu, v němž zůstávají květy déle otevřené. Vyžaduje výživnou půdu a střední zálivku. U nás se pěstuje jako jednoletka, protože v zimě hlízovitý kořen zpravidla vymrzne. Můžeme ho ale na podzim vyjmout ze země, uchovat v bezmrazé místnosti v bedýnce s pískem nebo vyložené novinami a na jaře opět vysadit. Druhou možností je, vypěstovat si nocenku každý rok znovu ze semena.

Pro tabáky jsou typické velice úzké
nálevkovité květy

Nepřehlédnutelní flamendři

Představovat vyhledávanou i zatracovanou rostlinu jménem tabák, není potřeba. Do zahrady si však můžeme vysadit její okrasné příbuzné, jejichž jedinou vadou na kráse je, že jsou celé jedovaté. Nápadně olistěný tabák křídlatý neboli jasmínový (Nicotiana alata) sází na sladkou exotickou vůni, jíž vydává prostřednictvím úzce nálevkovitých bíle, růžově, červeně, žlutě nebo také světle zeleně zbarvených květů vykvétajících v řídkých hroznech. Podle druhu kvete od července až do prvních mrazíků.
Rozvětvené, keřovité rostliny dorůstají do výšky od 40 cm do 150 cm. Nízké kultivary kvetou i za dne. Nejvyšším v českých zahradách pěstovaným je tabák planý (Nicotiana Sylvestris) dosahující výšky až 1,5 metru.
Okrasné tabáky pěstujeme u nás pouze jako letničky. Dopřejeme jim slunné stanoviště chráněné před větrem, kyprou hlinitopísčitou humózní půdu a pravidelnou zálivku, neboť na sucho jsou velice háklivé. Jako trvalku lze tabák pěstovat v květináči, na podzim ho však musíme umístit v interiéru. Množení probíhá výsevem.
Do záhonů můžeme vysadit i do široka se rozrůstajícího křížence Nicotiana x Sanderae, který dosahuje výšky 100 cm. Potěší nás velkými nápadnými květy, které se otevírají až pozdě večer, a pronikavou vůní.

Pupalka dvouletá se řadí k nepůvodním druhům pupalek, které u nás zplaněly

Nevšední představení

Není mnoho rostlin, u nichž můžeme pozorovat, jak se rozvíjí poupě. Tuto podívanou nám poskytnou pupalky, stačí si na ně udělat čas okolo šesté hodiny večerní. Jako v časosběrném videu pak můžeme sledovat, jak poupata pukají, během několika minut se napřímí a rozloží okvětní plátky. Rod původem v Severní Americe obsahuje 200 druhů trvalek, letniček a dvouletek různého vzrůstu. Zbarvení květů je většinou žluté, jsou však druhy s květem růžovým nebo oranžovým. Tyto princezny noci mají dokonce svého typického podnájemníka, lišaje pupalkového.
Neodolatelná je pro noční hmyz i v Čechách planě rostoucí pupalka dvouletá (Oenothera biennis), která se dříve pěstovala jako kořenová zelenina, stejně jako dnes černý kořen. Dorůstá do výšky 1 až 2 metry. Její žluté, silně vonící květy rozkvétají po soumraku a uvadají jako v nějaké pohádce, jakmile se jich dotknou první sluneční paprsky. Zajímavá je i dvouletá pupalka rudokališní (Oenothera galzioviana) s temně červenými poupaty pukajícími do žlutých květů.
Vybírat můžeme také z exotických druhů, některé jsou mrazuvzdorné, jiné lze pěstovat pouze jako letničky. Nejčastěji se jedná o půdokryvné a poléhavé druhy.
Pupalky vyžadují propustnou, písčitou až hlinitopísčitou půdu bohatou na živiny a teplé slunné stanoviště. V horkých dnech budou vděčné za skromnou zálivku.

Petúnie je jednou z denních květin, jež k večeru zintenzivní vůni svých květů

Věděli jste, že…

Mezi tradičními zahradními rostlinami najdete takové, které vábí noční motýly? Sice za tmy nekvetou, ale intenzivněji voní a uvolňují více pylu. Je to například petúnie, šalvěj, levandule, hvozdík, libora, bohyška, durman, zimolez či jako jedna z prvních zjara, magnolie neboli šácholan.

Dobrá rada

Noční květiny vysazujeme tam, kde se můžeme nejvíce těšit z pohledu na jejich květy i vůně, tzn. pod okna, k terase, pergole či altánku.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock