V záplavě pěnišníků

Kolem zahrady se zelená svěží tráva posypaná sedmikráskami a pampeliškami. Za plotem však leží pestrobarevný ostrov z kvetoucích rododendronových keřů.

Tuto zahradu nedaleko Zvičinského hřbetu už jsme jednou představili, to ale byla v barvách babího léta. Tentokrát jsme přijeli obdivovat to, za čím se každoročně sjíždějí známí majitelů zahrady ze sousedství i z dálky. Je čas rozkvetlých rododendronů. Parádu však na zahradě nadělají i obyčejné tulipány rozhozené v rozlehlém terénu.
Jsme v Podkrkonoší, tedy v kraji zdánlivě málo vhodném pro bohatou okrasnou zahradu. Nicméně prosperující zahradnictví v sousední obci prozrazuje, že záleží hlavně na mikroklimatu.
Rozloha mírně svažitého obdélníkovitého pozemku je více než sedmdesát arů. Na této ploše není problém zajistit dostatek volné plochy pro trávník i kvetoucí výsadbu. A vzhledem ke sklonu svahu k západu je tu i dost slunce.

Na průčelí dřevníku se setkávají
vistárie a plamének

Máte rádi pěnišníky?

Majitelé zahrady vsadili především na rododendrony, dřeviny pocházející z horských oblastí. „Pěnišníky na správném místě znamenají pro zahradu hned několik pozitiv,“ vysvětluje majitelka. Tím prvním jsou jejich týdny slávy ve vrcholném jaře. Odmyslíme-li si magnolie, které jiné dřeviny vytvářejí tak velké květy jako rododendrony? Navíc květy vyrůstají v celých trsech a mohou nabývat spoustu odstínů. Dalším přínosem jsou jejich neopadavé listy. Díky nim zůstává na zahradě přes zimu zelená barva nejen na jehličnanech. Ovšem pěnišníky vyžadují kyselou půdu a tu jim na většině pozemků zahrádkáři musí uměle připravit.

Trvalo dlouho, než se pěnišníky takhle rozrostly

Jako v Himálaji…

Paní Ludmila se do pěnišníků zamilovala. „Pěstujeme tu pěnišníky, azalky i japonské azalky. Máme jich kolem tří stovek. Naučila jsem se řízkovat, takže mi stačí i zlevněný kus ze supermarketu a napěstuju si z něj hned několik keřů. Ty zajímavější odrůdy ale sháníme, kde se dá.“
Pěnišníky se na zahradách pěstují jako solitéry, ale vysazují se i do zapojených skupin. Tady najdete obojí. Impozantní je třeba souvislý val bíle kvetoucích rododendronů, který lemuje severní okraj zahrady. Další skupiny zdobí jednotlivé výsadby v horní části zahrady a po jejím jižním okraji.

Osázení břehů minijezírka se svým složením vymyká, během léta tu dominantní postavení převezmou hortenzie

Stopy minulosti

Současní majitelé kdysi koupili pozemek v dosti zanedbaném stavu. Jen rekonstrukce domu trvala deset let a obnášela zbourání většiny vnitřních zdí i starého komínu. Z části vybouraného materiálu vzniklo rozšířené kamenné zápraží na slunné západní straně domu.
Na pozemku původně rostla stovka přestárlých švestek, které už neposkytovaly žádný užitek. Manželé je postupně vyrubali, zbyl jen jeden suchý kmen, který teď slouží jako opora šlahounů vistárie. Druhý kmen seřízli asi metr nad zemí a po překrytí deskou tak vznikl přírodní stolek.
Z ovocných stromů zůstala na zahradě i jedna špatně plodící jabloň, po které se ke špaččí budce pne hortenzie řapíkatá. V sousedství jabloně si každý může zapumpovat starou litinovou pumpou. Co na tom, že už z ní voda neteče?

Původně byla pod okny klasická skalka, ta se postupně měnila na vřesoviště

Skalničkář se nezapře

Manželé Stanislav a Ludmila pocházejí z Dobrušky a tam je sousedka nakazila skalničkářstvím. Proto si do nového domova přivezli i speciální kultivar lýkovce vonného a pestrou paletu tařiček, hvozdíků a štěničníků.
Primulky jsme už prý promeškali, nicméně na jarních výsadbách se tu nejvíce prosazují koberce neskutečně modrých hořečků. Majitelé je mají raději nežli vřesy než vřesovce, takže kolem pěnišníkových výsadeb moc fialově kvetoucích keříků nenajdete.

Neroste tu mnoho vysokých stromů. Tahle vrba je jedním z nich

Pestrá paleta dřevin

Zahrada musí nabízet pastvu pro oči po celý rok a to zde platí beze zbytku. Vždyť i túje stínící příjezd ke garáži stojí v řadě, v níž se střídají standartně zbarvení jedinci se zlatým kultivarem.
Na zahradě, kterou bychom mohli nazvat soukromým arboretem, se prosazují modravé tóny cedru a stříbrných smrků, zlatý kultivar tújí a cypřišků i svěží zeleň cypřišků nebo statné vrby s kroucenými větvemi. Jestliže nás na dálku upoutá zlatě svítící keř umístěný mezi azalkami, zjistíme zblízka, že jde o zlatolistý kultivar tavoly. Však hned vedle roste i kultivar s listy tmavě červenými!
Výsadby jsou dozdobeny plazivými jalovci několika odstínů a panašovaným brslenem. Na tomto barevném podkladu se zjara pěkně vyjímají čerstvě vyrašené listy kapradin i první listy obrážejících hortenzií.

Majitel našel zálibu v údržbě trávníku, technických vychytávkách a ve fotografování zahrady

Duch místa

Zásadní dojem, který si návštěvníci z této zahrady odnášejí, je spousta prostoru a okouzlující pestrost výsadeb. Důležitou roli tu hraje trávník rozumně udržovaný v duchu Podkrkonoší, na kterém jestřábníky, černohlávek ani sedmikrásky nejsou tabu.
Rozkvetlé pěnišníky jsou neodolatelně lákavé pro čmeláky a včely z celého okolí, skalničky pro změnu navštěvují první žluťásci, dokonce i žluťásci borůvkoví, kteří si sem zaletěli z lesa. Kde se daří denním motýlům, tam je zdravo!
V horní části zahrady už majitelé vytáhli ven starou látkovou zahradní houpačku a dopolední sluníčko láká k lenošení před zahradním domkem popnutým kvetoucími hrozny vistárie. Plot považují majitelé za zbytečnost, takže výhled na okolní lesy není ničím rušený. Na jazyk se dere věta z filmu o rodině Homolkových: „Ale je tu krásně!“

Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller

V záplavě pěnišníků