Arkády a sloupoví

Výrazné architektonické prvky v podobě klenutých oblouků, arkád, podpůrných sloupů či pilířů nejsou jen součástí paláců a měšťanských domů. Mohou zdobit i některé venkovské chalupy.

V internetové encyklopedii lidové architektury uvádí autor Václav Frolec, že arkáda je řada klenutých oblouků (min. dva), zpravidla zděných a nesených sloupy nebo pilíři. Ty mohou být zděné, nebo provedené z jednoho kusu. Arkády jsou typické například pro dvory klášterů či zámecká nádvoří a existuje řada historických staveb, u nichž jsou arkády sice patrné, ale zazděné.
Stavební terminologie definuje arkády jako klenuté pasy namáhané tlakem, přičemž rozhodující pro přenos zatížení je především vodorovná složka výslednice sil v patě klenutého pasu. Velikost vodorovné složky (tj. složky roztlačující krajní podpory arkády) závisí na tvaru oblouku a jeho nadvýšení. S ohledem na značnou velikost těchto sil se proto ke zpevnění tohoto konstrukčního prvku často používají viditelná nebo skrytá ocelová táhla.
V současné době je arkádová konstrukce především unikátní dekorativní součástí vzhledu domu, ale v minulosti plnila zvláště u venkovských staveb rovněž praktický účel: zpravidla představovala částečně otevřený, ale zastřešený prostor sloužící k přechodu mezi obytnými a hospodářskými budovami „suchou nohou“ a k provádění některých činností, u nichž bylo možné využít právě zmíněného zastřešení.

Zděné pilíře kovárny v Těšanech zdobí dekorativní fasádní prvky

Ozdoba kováren

U českých venkovských staveb se využívaly tyto zděné pilíře a oblouky pro stavbu arkádových náspí (krytých zápraží) či tzv. podsíní, z nichž mnohé slouží dodnes.
Podsíň je v lidové architektuře průchozí otevřená nebo polootevřená přízemní část podél štítové nebo nádvorní strany domu pod předsazenou střechou, štítem, patrem či pavlačí. Bývá podepřena sloupy nebo pilíři s klenbou, chrání stěny domu před působením povětrnostních podmínek a slouží jako částečně otevřená součást obytného a pracovního prostoru.
Prvky tohoto typu se dodnes zachovaly například u některých vesnických kováren. I my jsme před časem publikovali reportáž o krásně opravené barokní kovárně v Kalu nedaleko městečka Pecka. Arkádové oblouky podsíně, v níž kdysi kovář koval koně a opravoval zemědělské nářadí a povozy, tam ovšem byly dlouho zazděné.
„Já si ještě pamatuju, že na spodku byl kámen odhalený a klenba do ulice otevřená,“ vzpomínal Jan Vondrouš, který se rozhodl zchátralé rodové dědictví po předcích opravit. Vzhledem k památkové ochraně objektu musel postupovat s respektem k původní podobě domu. A jeho zkušenosti mohou být inspirací i pro další majitele domů s podobně hodnotnými stavebními prvky. Žádný univerzální návod na opravu arkádových kleneb totiž v příručkách nenajdete a obvykle nemívají s ničím podobným zkušenost ani současní zedníci.
Původně zazděný oblouk podsíně tedy majitel vyboural a kamenné pilíře poté prošly očistou otryskáním, stejně jako klenuté stěny a stropy (včetně těch uvnitř kovárny). Narušené pískovcové části bylo nutné vyplnit a slepit speciální hmotou, na spárování spojů se použila směs písku, vápna a penetrace Sokrat. Jan Vondrouš prý tehdy poslechl naléhání kameníka, že do pískovce nesmí přijít žádný cement, a dobře udělal, protože vše dodnes drží, jak má.

Pro arkády kalské kovárny jsou charakteristická tzv. kopýtka, tedy mírně předsunutá spodní část pilířů

Pracujte s citem

Obecně je při podobných úpravách vždy důležité zvolit priority: buď se pietně obnoví původní podoba těchto unikátních stavebních konstrukcí (u památkově chráněných objektů to ani jinak nejde), nebo se prostor využije alespoň částečně v souladu s jeho původním účelem a podobou. Zazdít oblouky by samozřejmě byla škoda, ale lze uvažovat o jejich prosklení nebo o vytvoření nějaké optické bariéry v případě, že je podsíň či arkádové náspí příliš otevřeno do rušné ulice.
Ostatně i majitel kalské kovárny Jan Vondrouš připouští, že po vybourání oblouků pochopil, proč je jeho děd kdysi nechal zazdít. „Mezi pilíři se honil vítr tak, že se na lavicích v podsíni ani nedalo sedět.“
Při snaze o návrat k původní podobě je samozřejmě dobré vědět, jak dům vypadal. Neexistuje-li nákres či fotodokumentace, zkuste pátrat například v obecní kronice nebo mezi starousedlíky, kteří často uchovávají cenné fotografie z minulosti.
A pokud víte, že klenby byly součástí domu a jsou momentálně zazděné, opatrně odkrývejte původní omítky a pečlivě zmapujte stav zdiva ještě dřív, než se pustíte do rozsáhlejšího bourání. Mějte na mysli, že při necitlivém postupu by mohly spolu s dozdívkou vzít za své i klenby. A zvláště kvůli působení vlhkosti mohou být křehké a zranitelné i pískovcové pilíře či další kamenné prvky. Raději tedy zvažte, co je možné zvládnout svépomocí a kdy už bude nutné přizvat ke konzultaci statika či památkáře.

Šetrné čištění

I když se vám podaří i po případném bourání původní oblouky a pilíře zcela zachovat, bude nutné alespoň jejich vyčištění od nánosů omítek, barev či dalších necitlivých úprav. Podle druhu použitého materiálu (zdivo, kámen, dřevo) je možné volit hned několik citlivých metod čištění, ať už zmíněné tryskání (pískování), či proud vody z tlakového čističe. Buďte však velmi opatrní při používání elektrických brusek či kartáčů, což platí zejména u měkčích druhů kamene či u kamenných prvků poškozených vlhkostí. Je třeba vyhnout se nevratným škodám.
Některé části (pilíře, hlavice či spodky pilířů, tzv. kopýtka) mohou být natolik narušeny, že bude třeba zadat kameníkovi výrobu jejich replik. V takových případech vše pečlivě fotografujte, měřte a dokumentujte, zvláště pokud hrozí jejich rozpadnutí.

Oprava klenby

Vyzdívání oblouků a kleneb je stará a v principu poměrně jednoduchá technologie, při níž však nelze příliš improvizovat: v odborné literatuře či na internetu sice najdete dostatek srozumitelných návodů, ale zvláště u většího rozsahu prací raději zvažte, zda nebude oprava svépomocí nad vaše síly. Jakékoli poškození klenby vždy značí další problém, jehož příčiny je nutné odstranit spolu s opravou samotného oblouku. Mohou to být prasklá táhla (musíte zjistit, zda vaše arkády takový pojistný prvek mají), průsak vody, narušení základů či celkové konstrukce domu včetně dřevěných prvků. I z těchto důvodů mohly být ostatně původně otevřené oblouky v minulosti dozděny, a i proto je na místě už zmiňovaná obezřetnost při vybourávání veškerých dozdívek.
Jakkoli narušený klenbový pas je vždy nutné nejprve zajistit bedněním po celé délce oblouku a pak teprve provést opravu. Oprava může být snadná v případě, že klenba drží a uvolněné jsou jen některé cihly či kameny v horní části oblouku včetně vrcholového klenáku. Obvykle stačí poškozené prvky vyjmout a nahradit je novými. Před vložením nového prvku se místo důkladně vyčistí, použije se vápenná malta a bednění zůstává na místě tak dlouho, než malta dostatečně vyzraje. Pokud je poškozena spodní část nebo více míst klenby, bude nutné ji celou rozebrat a znovu postavit s tím, že se poškozené prvky nahradí novými. V některých případech bude potřeba obnovit i ocelová táhla a na doporučení statika rovněž snížit zatížení kleneb, které mohlo vzniknout dodatečnými přístavbami na původní konstrukcí podsíně či jiného zaklenutého prostoru.

Dobré rady

Arkádový prostor (podsíň, podloubí, zápraží) lze přizpůsobit současnému standardu například položením kvalitní dlažby.
Rekonstruované kamenné prvky či jejich repliky můžete ošetřit dříve nedostupnými přípravky, které trvanlivost a odolnost kamene zvýší.
Nezapomeňte, že kvůli přístavbám nebo i po položení těžší střešní krytiny mohou nést klenby větší zátěž, než na jakou byly stavěny.