Orlíček
Nenáročná trvalka s atraktivními květy zavěšenými na tenkých lodyhách patří k tradičním rostlinám českých zahrad už od středověku. Vzhledem k ochotě křížit se, vznikají stále nové barevně zajímavé variety.
Orlíček je rod rostlin patřící do čeledě pryskyřníkovité. Rostou po celém severním mírném pásmu, tzn. ve střední Evropě, Asii a Severní Americe a známo jich je několik tisíc, botanických pak na 120 druhů. Ty, které se u nás pěstují, byly vyšlechtěny převážně ze severoamerických druhů.
Pro orlíčky je charakteristický nápadně tenký stonek
Střední výška vede
Co se týče velikosti, mají orlíčky široké rozpětí. Nejnižší, jen několikacentimetrové rostliny jsou vhodné do skalek nebo na okraje záhonů, nejpěstovanější střední odrůdy dosahují výšky okolo půl metru, uplatní se ve skupinových výsadbách i jako předsadba před nižší dřeviny. Nejvyšší odrůdy dorůstají kolem 80 cm, ale některé mají až jeden metr. Mohou být vysazeny ve smíšených záhonech, stejně jako solitéry v trávníku, při okraji cest apod. Vhodné jsou do kytic i suchých vazeb.
Barevná paleta
Orlíčky mají zajímavé, živě zelené, šedozelené či narůžovělé listy s trojčetnými čepelemi, ale to, co rostliny dělá skutečně atraktivními, jsou květy. Jsou pravidelného tvaru, pětičetné, většinou převislé s nálevkovitou korunou s dlouhými ostruhami připomínajícími orlí pařáty. Podle nich dostal orlíček i latinské jméno Aquilegia. Velké, ploché kališní lístky mohou být podle kultivaru jednoduché nebo plné, ale vždy stočené dozadu. Poupata s trochou fantazie připomínají srdeční sval nebo sépii.
Původní druhy kvetou modře a bíle, ojediněle růžově. Zahradní orlíčky už nabízejí širokou paletu barev od bílé a krémové přes žlutou, oranžovou, růžovou, červenou, fialovou až po modrou. Celkem běžné jsou květy s odlišným zbarvením kališních a okvětních lístků. Doba kvetení je poměrně dlouhá, většinou dvouměsíční, zpravidla v období od března do září, záleží na odrůdě.
Nároky na pěstování
Orlíčkům nejlépe vyhovuje stanoviště s dostatkem rozptýleného světla, ale při dostatečné zálivce se některým druhům dobře daří i na slunných místech.
Na zeminu nejsou orlíčky příliš náročné, nejlépe jim vyhovuje živná hlinitopísčitá a dobře propustná zemina s bohatým obsahem humusu. Ideálně trvale mírně vlhká nebo s pravidelnou hojnou zálivkou. Časté vysychání substrátu jim nesvědčí.
Výsadba a množení
Semena vyséváme na záhon v dubnu a květnu, můžeme použít vlastní sklizená v předchozím roce. Množení dělením trsů se příliš neosvědčuje, rostliny se mnohdy neuchytí.
Sám sobě šlechtitelem
Orlíčky se ve volné přírodě i na zahradě, nesklidíme-li zavčasu dozrálé semeníky, samovolně kříží. Vznikají tak originální odrůdy.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock
Orlíček
