Chalupa na půl cesty
Starý kamenný dům s navazující hospodářskou částí zrekonstruovali Martin s Hanou tak, aby tu mohli nejen trávit víkendy a dovolené, ale aby se tu mohla setkávat celá rodina a přátelé.
Do návsi je dům otočen štítem, nově postavená brána dostala dřevěná vrátka a vrata
Kamenné stavení z roku 1870 až 1880 v malé vesničce pod Lipnicí bylo čtvrtou chalupou, kterou manželé viděli – a rozhodli se ji koupit. „Chtěli jsme chalupu mezi Prahou, kde bydlíme, a Ostravou, kde žijí moji rodiče. Tady je to tak trochu na půl cesty,“ uvádí nás do situace Martin.
V hlubokých špaletách oken je prostor pro obrázky, herdule s paličkami prozrazuje zálibu paní domu v paličkování
Chalupa svítí do návsi hezky opraveným žlutým štítem. Celá délka zrekonstruovaného stavení – třicet metrů – se nám ukáže až při pohledu ze zahrady, kam vstupujeme vrátky v nově postavené bráně. „Chalupáři před námi tady udělali dost práce, ale hlavně dům zachránili před zničením,“ říká současný majitel a zve nás na prohlídku zrekonstruované chalupy.
Chalupa potřebovala přestavbu
První rok užívali Martin s Hanou chalupu tak, jak byla, po roce se pustili do rekonstrukce. Podle původní dispozice byla v obytné části chalupy světnice otočená okny do návsi, za ní kuchyně a pokojík. Z kuchyně se vstupovalo do chodby procházející hospodářskou částí s chlévy, na konci chodby byly dveře do stodoly. Podkroví sloužilo jako půda.
Stavení při pohledu ze zahrady. Po přestavbě obytný dům, hospodářská část a stodola splynuly v jeden celek
„Předchozí chalupáři vybudovali v hospodářské části koupelnu, WC a místnost, která sloužila spíš jako skladiště. My jsme v domě chtěli mít zázemí i pro návštěvy, které by sem za námi mohly jezdit, proto jsme se rozhodli pro rozsáhlejší přestavbu. Představovali jsme si, že to bude rychlá a levná rekonstrukce, rozdělená do několika etap. Ale po poradě s architekty jsme se rozhodli udělat důkladnou rekonstrukci a najednou,“ vzpomíná na dobu před sedmi lety náš hostitel.
Rekonstrukce šla jako po másle
„Musím říct, že architektka Zdeňka Honzátková a inženýr Pavel Prokšík z Ateliéru H přesně pochopili, co potřebujeme. I když se nám zprvu některé úpravy zdály zbytečné, později jsme dali autorům za pravdu. Dělali nám i stavební dozor a vybírali firmu, která vše realizovala. Chtěli jsme, aby to byl místní podnik. Ze čtyř oslovených firem jsme vybrali První humpoleckou stavební. Měla sice druhou nejdražší nabídku, ale zato zkušenosti i s rekonstrukcí historických památek a vlastní truhlárnu. Kromě dveří a střešních oken dělali vše – i opravu starého nábytku a některé nové kousky. Firma na klíč vyjde ve finále asi dráž než si najímat jednotlivé řemeslníky, ale vyplatilo se to,“ chválí místní podnik Martin.
Na terase před stodolou láká k odpočinku proutěný nábytek. Dřevník a sklad nářadí chrání sezení od západu
„Dvacátého dubna jsme chalupu předali firmě. Když jsme přijeli prvního května, byl už dům bez střechy, oken, dveří, podlah a veškerý nepořádek na hromadě. V prosinci byla kolaudace, pak se chalupa zařizovala nábytkem. A další léto už tu byly mejdany a hosté spali v postelích.“
Co se změnilo
Dům nebyl vlhký, ale není podsklepený, proto se dělala izolace. Stavení dostalo zateplení, v interiérech nové omítky. Nové jsou stropy z hurdisek (kromě klenutých stropů v knihovně) a podlahy – v přízemí je dlažba, pod ní podlahové vytápění. O odvětrávání podlahy se starají kanálky po obvodu a průduchy ven. Pro verandu vybrali majitelé dlažbu z Jevíčka, pro chalupu RAKO a do stodoly slinutou čedičovou. K verandě přibylo závětří.
Světnice je pohodlně zařízena, vybavení kombinuje starý i nový nábytek
Světnici zdobí nová špaletová okna. Místo ostatních moderních, která sem instalovali předchozí majitelé, nechali současní chalupáři udělat okna v podobném stylu jako ve světnici, ale velká, téměř k zemi.
„Střechu jsme o kousek zvedli. Nová konstrukce je v podkrovních místnostech otevřených do krovu přiznaná – jak vidíte, vodorovné trámy využíváme jako knihovnu,“ ukazuje v ložnici Martin. V podkroví přibyla vikýřová a střešní okna, která místnosti krásně prosvětlila. Podlahy jsou plovoucí. Na střeše je Betternit v šedé barvě, typické pro tento kraj.
Vodu mají chalupáři z vlastní studny, stačí prý i při plně obsazené chalupě.
Promyšlené vytápění
Kromě podlahového topení v přízemí a elektrického kotle na vodu s rozvodem do radiátorů jsou ve stavení tři krby. Z kachlového krbu ve světnici stoupá teplý vzduch samotíží průduchy do podkrovní manželské ložnice. Z krbu v knihovně ženou ventilátory teplý vzduch do třech „hostinských“ ložnic. A poslední krb je ve stodole. Chalupáři tak mají možnost podle aktuálního počasí vybrat ideální způsob vytápění. Pro ohřev teplé vody slouží dva bojlery.
Přízemí v nové podobě
Procházíme jednotlivé místnosti v domě, oceňujeme chytrá technická řešení, dobře zvládnuté stavební a řemeslné detaily i citlivé skloubení starého nábytku s nově pořízeným – většinou koupeným v IKEA. Na vkusně rozmístěných dekoracích je vidět šikovná ženská ruka.
„Dispozice přízemí zůstala víceméně zachována,“ vysvětluje majitel, „k menším změnám došlo v umístění dveří a byla zkrácena chodba v hospodářské části.“ Původní průchod s dveřmi mezi světnicí a kuchyní nahradilo okno s barovým pultíkem. Stejně tak chalupáři zrušili vchod z kuchyně do chodby v hospodářské části. Do ní se dnes vstupuje z jídelny, dřívějšího pokojíku, jíž ozvláštňuje jedna stěna s odhaleným kamenným zdivem. Na propojení jídelny s kuchyní stačí podávací okénko, které lze uzavřít okenicemi.
Hostům je k dispozici menší, ale vším potřebným vybavená modrobílá koupelna. Podobná je i u manželské ložnice
V bývalé hospodářské části je nově vybavená koupelna a toaleta. Chloubou pána domu je příjemná knihovna, v níž se proměnila místnost – skladiště. „Tady se dá v klidu číst nebo poslouchat hudba, do knihoven vyrobených na míru se vešla spousta knih, kterou už nebylo doma kam dát,“ pochvaluje si Martin. K psacímu stolu pod fotografickou galerií předků na stěně usedá se svou prací občas i mimo víkendy.
Místo pro přátelská setkání
A teď přijde velké překvapení – z knihovny vstupujeme do bývalé stodoly, která prošla asi největší proměnou. Dnes je z ní společenská místnost pro setkávání širší rodiny nebo přátel. Je vybavena velkým stolem se židlemi, houpacím a závěsným plátěným křeslem a dlouhým pracovním kuchyňským pultem se zásuvkami. „Pult jsou vlastně dva staré ponky, které pocházejí z dílen Národního divadla. Manželka doplnila zásuvky keramickými štítky. Kromě nich dělala i keramickou madonku ve štítu chalupy a ptáčky a lucerny do zahrady,“ vyjmenovává Martin.
Širokými francouzskými okny se dá ze stodoly vyjít na terasu se zahradním nábytkem a s výhledem do celé zahrady. Na stodolu navazuje dřevník a nový kamenný sklad na zahradní nábytek a nářadí. „Starou střechou jsme topili tři roky. Tak si říkám, kdo bude jednou topit touhle střechou?“ říká Martin s pohledem do nového krovu stodoly.
Přibyly ložnice a koupelny
Po novém schodišti stoupáme z předsíně do podkroví. Neobvyklé je zábradlí ze skla, které působí subtilně a dovoluje průhledy, třeba na parapet nad schodištěm se starými žehličkami a bandaskami.
Nad světnicí je rozlehlá ložnice, kde má vedle rodičovské postele zatím svou postýlku i ještě ne dvouletý syn Herbert. Do půdorysu ložnice je vestavěna malá, ale dobře vybavená koupelna. „Nejdříve jsem ji považoval za nadbytečnou, ale teď ji oceňuji,“ svěřuje se náš hostitel. Z ložnice se vychází na velkou terasu na střeše verandy. Odtud přivítat nový den s pohledem do zahrady musí být v létě moc příjemné.
Další z hostinských pokojů
Z chodbičky nad schodištěm vstupujeme do dlouhé chodby, probíhající po celé délce nově vybudovaného podkroví nad bývalou hospodářskou částí. Vlevo jsou čtvery dveře: do koupelny s toaletou a do třech malých ložnic. Každá je vybavena dvoulůžkem nebo dvěma samostatnými postelemi. V ložnicích najdou odpočinek návštěvy přijíždějící za našimi chalupáři.
Za dveřmi v čele chodby, které jsou zatím zamčené, bude jednou schodiště přímo do stodoly – po něm se návštěvy dostanou od svých ložnic rovnou do centra společenského dění. „V obytné části chalupy si tak zachováme soukromí,“ vysvětluje připravované praktické dispoziční řešení náš průvodce.
Zařízení pochází z různých zdrojů
„Vybavení místností je kombinací starého nábytku, kterého se chtěli ostatní v rodině nebo přátelé zbavit, a nově koupeného v IKEA nebo na Aukru. Pár kousků tu zůstalo i po předchozích majitelích,“ svěřuje nám Martin. „Dekorace, které v chalupě vidíte, pocházejí hlavně z rodinných ,sbírek‘ nebo to jsou památky či dárky od známých. Stěnu nad pracovním stolem v knihovně jsme zaplnili dobovými fotografiemi našich předků, ve stodole se uplatnily i stará decimálka, lyže, kufr, valcha, keramika a podobné věci.“
Zahrada, to je především trávník
Kromě předzahrádky před domem přiléhá ke stavení po jedné straně rozlehlá zahrada. Tvoří ji především trávník, lemovaný podél plotu keři, stromy a záhony. Pár starších stromů doplňují nově vysazené. „Máme tu hrušně, švestky, jabloně, broskvoň, černou jeřabinu, moruši,“ vyjmenovává chalupář. Ozdobou zahrady je stará hrušeň s romantickou bílou lavičkou uprostřed trávníku. „Jeho sekání dá na zahradě nejvíc práce,“ usmívá se Martin.
Blízko vrat je zvýšený bylinkový záhon, u terasy před stodolou kvete v kamenném korytě levandule a mateřídouška. „Ze zadních vrat se dostaneme hned do polí a do lesa na houby,“ ukazuje náš průvodce.
Jak se žije na chalupě
„Trávíme tady většinu víkendů, já někdy zůstávám i ve všední dny, protože tu mám klid na práci,“ říká Martin. „Jezdíme sem v létě na dovolenou, přijíždějí sem za námi příbuzní, přátelé.“ A co sousedi? „Z obou stran kolem nás jsou místní obyvatelé. Máme tu jednu mladou rodinu také s dětmi, takže o zábavu je celkem postaráno. Od místních kupujeme také vajíčka…,“ pochvaluje si soužití na vsi mladý chalupář.
text: IVA TVRZOVÁ
foto: PAVEL VESELÝ
Chalupa na půl cesty
